Úmluva proti násilí na ženách
Tzv. Istanbulská úmluva je nejobšírnější mezinárodní smlouvou usilující o vyřešení závažného problému porušování lidských práv, který představuje násilí na ženách a domácí násilí. Jejím cílem je ochrana a pomoc obětem, efektivní stíhání pachatelů a prevence. Preventivní přístup míří na informování a vzdělávání tak, aby ve společnosti i rodinách převažoval vzájemný respekt. ČR je mezi posledními státy Rady Evropy, které k ní zatím nepřistoupily.
Data k násilí na ženách
- Každá 3. česká žena či dívka má zkušenost s fyzickým nebo sexuálním násilím. (FRA, 2012)
- Každoročně je na policii oznámeno ~600 případů znásilnění, přičemž studie ukazují, že nahlašováno je asi jen 10 % skutečných případů.
- Každoročně je registrováno přibližně 2500 případů domácího násilí v rodinách, kde vyrůstají děti.
- Ekonomické dopady domácího násilí na zdravotní systém činí 4,8 mld. Kč. Celkové náklady (činnost justice, sociální služby, sociální dávky apod.), včetně ztrát z důvodu ekonomické neaktivity obětí, činí 14,5 mld. Kč ročně.
- Lékařskou pomoc kvůli domácímu násilí vyhledá přes 150 tisíc žen ročně. (Úřad vlády ČR, září 2018)
- V ČR každoročně zemřou v důsledku domácího násilí desítky žen.
Proč přistoupit k ratifikaci
- Úmluvu ratifikovalo 33 států Rady Evropy, včetně 20 států EU (např. Francie, Německo ale i katolické Polsko). ČR je jedna z 8 zemí EU, které doposud neratifikovaly. Rusko a Ázerbájdžán zůstávají posledními z členů Rady Evropy, kteří nepodepsali ani neratifikovali.
- Ukážeme, že ČR je aktivní v oblasti lidských práv a nebojíme se přistupovat k mezinárodním závazkům.
- Ratifikace je trvalým potvrzením, že řešení násilí na ženách je prioritou vlády a že ochrana obětí násilí zůstane prioritou nezávisle na politickém směru.
- Vyjádříme podporu obětem násilí, které se bojí o svých zkušenostech mluvit a vyhledat pomoc.
- Nastavuje standardy napříč Evropou tak, aby se oběti domohly stejných práv na ochranu před násilím. To je důležité i pro naše občany žijící v zahraničí.
- Umožní výměnu dobré praxe, jak k problému přistupují jiné státy.
- Dává důraz nejen na legislativu, ale řeší problém komplexně a systematicky včetně prevence (vzdělávání profesionálů, osvěta veřejnosti) a pomoci obětem.
- Jde o posun od reaktivního přístupu k systémovému řešení.
Jak konkrétně úmluva pomůže
- Specializovaná a dostupnější síť pomoci pro oběti. Např.: bezpečné domy - doporučení RE: 1 rodinné místo (tj. lůžka pro oběť a ohrožené děti) na 10000 obyvatel/, na ČR tedy 1 000 míst. Realita v ČR - 90 lůžek v bezpečných a specializovaných domech, dostupné pouze ve 2 městech.
- Centra pro oběti znásilnění - doporučení RE - 1 centrum na 400 000 žen/ nebo 1 centrum na kraj/region, realita v ČR - žádné centrum neexistuje.
- Máme zavedenou linku pomoci obětem – přijetí úmluvy pomůže stabilizovat její financování, a tím i dostupnost.
- Specializace policejních týmu (nyní jenom v Praze a Brně) - potřebujeme týmy po celé ČR.
- Úmluva směřuje státy ke komplexní pomoci obětem prostřednictvím provázané sítě služeb a lepší spolupráci všech aktérů (obdobné integrovanému záchrannému systému).
- Ve státech, které ratifikovaly, došlo k zlepšení služeb. Např.: Srbsko - zvýšený počet nahlášených případů - oběti získávají odvahu vyhledat pomoc. Finsko - zvýšení počtu míst v azylových domech i jejich plošná dostupnost, zavedena bezplatná nonstop linka.
Veřejné mínění
- 71 % veřejnosti považuje násilí na ženách v naší společnosti za problém. (Focus, 2018)
- Celých 84 % veřejnosti chce, aby se ČR zaměřila více než dosud na prevenci násilí na ženách. (Focus, 2018)
- Téměř tři čtvrtiny (72 %) českých občanů neví, čeho se tzv. Istanbulská úmluva týká. Správné povědomí má pouze 12 % z nich. (CVVM, 2018)
- Z respondentů, kteří vědí, čeho se úmluva týká, si 87 % myslí, že by Parlament ČR měl schválit úmluvu, nepodpořilo by ji pouze 6%. (CVVM, 2018)
Text vznikl ve spolupráci Amnesty International a České ženské lobby.