Přečtěte si důležitou analýzu Zuzany Fellegi „Proč ratifikovat Istanbulskou úmluvu aneb mezinárodní lidskoprávní smlouvy jako český národní zájem“ (str. 110 - 121), která vyšla v nejnovější publikaci Ústavu mezinárodních vztahů České zájmy v roce 2019: Analýzy ÚMV.
Na základě interdisciplinární analýzy, autorka posuzuje kritéria vnější přijatelnosti a domácí legitimity (relevance a konsenzu), které by měly být splněny, aby se určitá politika/úmluva stala národním zájmem. Ve svém závěru dovozuje, že přijetí Istanbulské úmluvy je českým národním zájmem, tedy cílem, který je pro ČR a její společnost relevantní, je podporovaný a je přínosný i pro mezinárodní společenství.
Výňatek z analýzy:
„Istanbulská úmluva o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí je smlouvou Rady Evropy (RE), kterou doposud ratifikovalo třicet čtyři evropských států, s výjimkou některých zemí střední a východní Evropy.1 Česká vláda se podílela na spolupráci v této oblasti již od devadesátých let, samotnou úmluvu však podepsala až jako jedna z posledních zemí v roce 2016 a její několikrát odložená ratifikace by měla proběhnout v roce 2019. I přes změny vládních koalic byl oficiální přístup České republiky k této úmluvě během poslední dekády koherentní a byly přijaty téměř všechny potřebné legislativní změny potřebné k její implementaci. Ratifikace úmluvy však zůstává nejistá vzhledem k bouřlivé diskusi, kterou u nás za poslední období vyvolala. V ČR podobně jako v jiných středoevropských zemích patří k největším odpůrcům úmluvy římskokatolická církev a zástupci konzervativních stran, kteří jeden z hlavních problémů spatřují v definici genderu a možnosti vlivu úmluvy na vzdělávání a rodinu. Zejména v posledním roce se diskuse stále častěji soustřeďují na tvrzení, jež se neopírají o důkazy a výzkum, ale naopak apelují na emoce veřejnosti zdůrazňováním nepodložených a fiktivních negativních důsledků ratifikace úmluvy. Bohužel se v tomto kontextu úplně vytrácí její základní cíl, kterým je potřeba prevence a potírání reálně existujícího násilí na ženách a výhody jeho komplexního a globálního řešení. Účelem následující analýzy je zjistit, jestli je přijetí Istanbulské úmluvy a obdobných mezinárodních lidskoprávních smluv českým národním zájmem – tedy cílem, který je pro ČR a její společnost relevantní, je podporovaný a přijatelný i pro mezinárodní společenství.“
Autorka v závěru uvádí doporučení, dle kterého by ČR měla:
Celou analýzu k stažení najdete v příloze. Relevantní kapitola Zuzany Fellegi začíná na str. 110 – 121.