Domácí násilí je v ČR stále problém, iniciativa Hlas proti násilí to chce změnit

Placeholder

Domácí násilí je v ČR stále problém, iniciativa Hlas proti násilí to chce změnit

25. 2. 2020

Česká republika se stále řadí mezi země vykazující velkou míru domácího násilí, zejména násilí na ženách.[1] Nová iniciativa Hlas proti násilí to chce změnit. Cílem je nejenom upozornit na přetrvávající problém, seznámit s příběhy obětí, ale také poukázat na nedostatečnou systémovou podporu pro oběti násilných činů. „Situace v Česku není zdaleka ideální. Systém, který pomáhá obětem domácího násilí, ať už fyzického či psychického, je nedostatečný. Počet obětí navíc výrazně převyšuje podporu, kterou mohou místní neziskové organizace, ale i stát nabídnout. Je potřeba to změnit,“ říká Kateřina Šaldová z Amnesty International, která je jedním z členů iniciativy.

Situace v Česku je nepříznivá a v průběhu času se mění jen velmi pomalu. Za rok u nás dojde až k 2 500 případům násilí v rodinách s dětmi[2]. Přibližně 168 000 obětí[3] ročně vyhledá lékařskou pomoc v důsledku fyzické újmy vyplývající z domácího násilí. Jen za rok 2019 bylo zaznamenáno více jak 1200 případů vykázání kvůli násilí v domácnosti.[4] Situaci se snaží změnit iniciativa Hlas proti násilí. „Z dostupných statistik víme, že násilí zažila v České republice každá třetí žena, což je opravdu vysoké číslo. Iniciativa Hlas proti násilí nabízí prostor pro anonymní zveřejnění osobních příběhů obětí a vyzývá k jejich sdílení na sociálních sítích. Zároveň chce veřejnost o problematice informovat,“ doplňuje Hana Stelzerová z České ženské lobby, která je jedním z partnerů v nové iniciativě. Jako problematickou vidí situaci i velká část veřejnosti. Dle průzkumu agentury Focus z roku 2018 si 71 % dotázaných myslí, že situace v oblasti násilí na ženách v ČR je skutečně problém.[5]

Násilí nezahrnuje pouze formy psychické a fyzické, ale také např. sexuální násilí, sexuální obtěžování a nebezpečné pronásledování známé jako stalking. Problematika se zároveň nedotýká pouze žen, ale také mužů, byť dle průzkumů a zkušeností specializovaných organizací v omezené míře. „Násilí není omezeno jen na ženy. Muži se s ním také setkávají, byť v menší frekvenci. V roce 2018 pomoc intervenčních center vyhledalo 8 procent[6] mužů. Předpokládáme, že v tomto případě mohou být statistiky mírně zkreslené i tím, že se muži bojí o problému hovořit a obrátit se na odbornou pomoc. I to bychom chtěli změnit. Problém nesmí být tabu pro nikoho,“ uvádí dále Hana Stelzerová.

Problémem v oblasti násilí je špatný způsob monitorování. Chybí data a systém, který by dokázal v průběhu času zaznamenávat a vyhodnocovat aktuální stav problematiky, a to nejen v České republice, ale napříč celou Evropou. „Nedostatečný způsob monitorování domácího násilí je klíčovým problémem. Úmluva proti násilí nabízí v tomto ohledu řešení. Chce takový systém vybudovat, v řádu několika let bychom tedy měli mít první výsledky a můžeme jednotlivé roky srovnávat a podle toho také efektivněji reagovat. V současnosti nám představu o aktuální situaci pomáhají tvořit především neziskové organizace, které s oběťmi denně pracují,“ doplňuje Šaldová.  

 

„Může si za to sama“

Roli hrají i stereotypy, které se k problematice vážou. „Stále převládá názor, že si zejména ženy za násilné útrapy mohou samy. Častý je názor, že agresorovo chování vyprovokovaly svým chováním, oblečením, v případě znásilnění pak také nedůrazným odmítnutím. To vše celou situaci ještě více ztěžuje. Oběti se bojí odmítnutí a odsouzení jak ze strany policie, tak rodiny a blízkých. V takové situaci je přitom nezbytné oběti poskytnout maximální podporu,“ říká psycholožka a psychoterapeutka Branislava Marvánová Vargová z organizace ROSA - Centrum pro ženy, z.s.

 

S problémem násilí se potýká celá EU

V evropských státech se situace ohledně násilí různí, data ale jednoznačně ukazují, že je i tak přetrvávajícím a palčivým problémem. „Evropské země si uvědomují, že nejde o marginální problém a že se téma netýká jen žen, ale také mužů, dětí nebo seniorů. I proto vznikla Úmluva proti násilí, která si klade za cíl s násilím bojovat a obětem systematicky pomáhat. Státy, které úmluvu přijmou, budou mezi sebou spolupracovat a sdílet navzájem zkušenosti,“ komentuje Stelzerová. Úmluva zároveň pomůže vytvořit dostatečně efektivní záchytný systém, aby se všem obětem dostalo potřebné pomoci. „Úmluva proti násilí je v podstatě komplexním návodem na řešení problematiky násilí. Věnuje se nejenom vytvoření záchytného systému pro oběti, efektivnímu stíhání pachatelů, ale také pomoci a ochraně dětem, které jsou svědky násilí v rodině. Důležitou složkou je prevence vzniku problému, od školení odborníků, edukace dětí, až po systematickou spolupráci všech subjektů, které obětem mohou pomoci. V neposlední řadě vyzývá k monitorování situace, aby bylo v průběhu času možné identifikovat na co se více zaměřit,“ doplňuje Stelzerová.

 

Systém v Česku je potřeba zlepšit

Úroveň služeb zajišťující pomoc obětem násilí je vzhledem k počtu obětí i po letech stále neúměrně nízká. „Abychom dokázali zajistit adekvátní pomoc obětem násilí v České republice, potřebovali bychom dle minimálních standardů Rady Evropy přibližně 1 000 míst v bezpečných domovech pro oběti a jejich děti. Nyní je takových míst pouze kolem 90, a to jen ve dvou městech. Velmi špatný stav je v ČR i z hlediska specializovaných policejních týmů. Měly by být po celé zemi, ve skutečnosti existuje jenom jeden, a to v Brně,“[7] komentuje stav v ČR psycholožka a psychoterapeutka Marvánová Vargová. Dodává, že v České republice chybí také centrum pro oběti znásilnění, i když Rada Evropy doporučuje 1 takové centrum na 400 000 obyvatel.[8]

 

Problém násilí je pro stát finančně nákladný

Dopady domácího násilí nejsou navíc jen fyzické či psychické. Následná péče o oběti je pro stát obtížná i po finanční stránce, především kvůli vysokému počtu obětí. Domácím násilím jsou zasaženy také děti, které jsou jeho svědky. I ty potřebují odbornou pomoc a podporu. „Celkové náklady domácího násilí, včetně ztrát z důvodu ekonomické neaktivity obětí násilí, stojí český stát přibližně 14,5 miliardy korun ročně. Jen 4,8 miliardy odčerpá zdravotní systém.[9] Některé z obětí potřebují dlouhodobou lékařskou pomoc v důsledku vážných zranění, pro další je nezbytná kontinuální psychická podpora v podobě pravidelných konzultací. Pomáhá jim situaci zvládnout nejenom krátkodobě, ale i v dlouhodobém horizontu. Snížení nákladů na řešení dopadů domácího násilí může přinést větší investování do prevence a preventivních aktivit a programů,“ uvádí Marvánová Vargová. 

 

O Hlasu proti násilí

Koalice Hlas proti násilí vznikla na podzim 2019 spoluprací organizací, které se dlouhodobě věnují lidským právům, násilí na ženách a domácímu násilí. Naším cílem je dosáhnout proměny aktuálního stavu v oblasti násilí a domácího násilí v ČR, informovat o tématu a podpořit oběti i odborníky, kteří v této nelehké oblasti pracují. Chceme dát hlas těm, kteří násilí zažili - dětem, mužům, ženám.  Společně apelujeme na přijetí Úmluvy pro prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí v ČR.

 

 

[1] Agentura Evropské unie pro základní práva, 2012; dostupné také zde: https://fra.europa.eu/en/publications-and-resources/data-and-maps/survey...

[2] Úřad vlády ČR, 2018; https://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Projekt_O...

[3] Studie proFem, 2016

[4] https://www.domacinasili.cz/statistiky/

[5] Agentura Focus, 2018

[6] http://www.domaci-nasili.cz/wp-content/uploads/APIC-VZ-2018.pdf

[7] Kelly, L.; Dubois, L.: Combating Violence Against Women: Minimum Standards for Support Services. 2008, Directorate General of Human Rights and Legal Affairs, Council of Europe, Strasbourg

[8] Kelly, L.; Dubois, L.: Combating Violence Against Women: Minimum Standards for Support Services. 2008, Directorate General of Human Rights and Legal Affairs, Council of Europe, Strasbourg

[9] Úřad vlády ČR, 2018; https://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Projekt_O...