V naší společnosti je spousta schopných žen, rozhovor s Hanou Stelzerovou – ředitelkou české ženské lobby
Autor Owen Howells pro LOSSI 36, 8. března 2021
Můžete, podle vlastních slov, stručně nastínit, co je Česká ženská lobby a co dělá?
Česká ženská lobby je síť složená z 37 organizací. Naším cílem je prosazovat, ale také hájit práva žen, zejména podporou práce našich členských organizací. Společně prosazujeme zákony, které zajišťují lepší život žen, podporují rovnost žen a mužů a posilují postavení znevýhodněných skupin žen. To je náš hlavní cíl a účel. Jsme také součástí Evropské ženské lobby, prostřednictvím této spolupráce pracujeme po boku Evropské unie a provádíme advokační práce v rámci EU.
Co vás inspirovalo k tomu, abyste se této role ujali, nastal konkrétní okamžik, který inspiroval vaši volbu povolání?
Myslím, že jsem se vždy inspiroval, ale nevěděl jsem, že taková práce existuje. Můj život mě velmi vedl k této práci. Studovala jsem sociologii a vždy mě velmi zajímaly semináře a přednášky o právech žen, takže už na univerzitě jsem získala znalosti o problematice žen. Poté jsem začal pracovat pro nevládní organizaci zaměřenou na účast a rozvoj demokratických principů. Poté jsem přešel k jiné nevládní organizaci, která se zaměřila na sociální služby a komunitní plánování.
Ale nic z toho nebylo můj problém. Když jsem tu práci dokončil, našel jsem inzerát, který mě vedl do české ženské lobby. O ženském hnutí v České republice jsem toho moc nevěděl. Ale velmi brzy jsem pocítil připoutanost a mohl jsem využít své znalosti z univerzity a rozvíjet své schopnosti vést síť. Bylo to neočekávané, ale mohu říci, že teď, po 20 letech, je to můj problém, a chtěl bych na tom strávit zbytek života.
Jak byste ve své době práce pro Ženskou lobby změnili pozici žen v České republice?
Myslel bych si, že v některých ohledech je situace stejná, v některých ohledech není. Statistiky stále ukazují, že ženy jsou v horším postavení než muži. Máme rozdíly v odměňování žen a mužů a existuje obrovský problém chudoby žen, zejména mezi svobodnými matkami. Také když dosáhnete důchodu a nemáte manžela nebo blízkou rodinu, kteří by vám pomohli, zvyšuje se pravděpodobnost chudoby. Když o těchto problémech budete mluvit, uvidíte je jasněji. Proto bychom mohli tyto problémy vnímat jako narůstající, ale myslím si, že tam vždy byli.
Například v loňském roce se v tisku objevila otázka chudoby matek samoživitelů a veřejnost pocítila obrovský pocit solidarity. Nyní existují nové nevládní organizace, které pomáhají matkám samoživitelkám, protože někdy nemají dostatek peněz na to, aby uživily své děti. Pokud bude mít společnost pocit, že tato otázka je relevantní, dojde ve společnosti k vlně solidarity. Společnost bohužel často tyto problémy nevidí jako problém nerovnosti pohlaví.
V mnoha zemích po celé Evropě pandemie Covid-19 ekonomicky nepřiměřeně zasáhla ženy. Řekli byste, že je to stejné v České republice a co může vláda udělat pro řešení této otázky?
V celé Evropě je situace stejná. Většina lidí v pečovatelském průmyslu, kteří nemohou zůstat doma, jsou ženy. Něco se musí stát. Přinejmenším by měli dostat stejnou odměnu za tvrdou práci, kterou dělají. Na začátku pandemie jsme nevěděli, zda každý, kdo chytí virus, zemře. Tyto odvážné ženy zůstaly navzdory tomu v práci, staraly se o nuzné, jak to vždy dělají, a za velmi malou mzdu. K nápravě nedošlo. Viděli jsme, že zatímco se společnost zastavila, tyto sociální služby nemohou, nemocnice nemohou, vždy musí fungovat. Nyní, když se společnost zaměřuje na oživení ekonomiky, byla tato otázka opět zapomenuta.
V České republice máte několik komunit migrantů, zejména pak vietnamské a romské komunity. Jaké jsou problémy, které se konkrétně dotýkají žen z těchto komunit?
Spolupracujeme s našimi členskými organizacemi, které se na tuto problematiku zaměřují, konkrétně s Asociací pro integraci a migraci a Manushe, což je organizace, která pracuje s romskými ženami. V diskusi s nimi jsme se dozvěděli, že se jich dotýkají stejné problémy ekonomiky, ale dvakrát tolik, ne-li více.
Migrující ženy jsou nyní většinou bez práce – obvykle by dělaly málo placené práce, jako je úklid domů. Krize zastavila jejich zaměstnávání a často se nemohli vrátit domů [kvůli omezením COVID-19 a nedostatku peněz]. Například ukrajinští pracovníci nemohli překročit hranice. Kromě těchto otázek se jedná o otázku násilí na ženách. Když byly zastaveny vládní služby [což by jim mohlo pomoci] a ženy uvízly doma, násilí se často zhoršovalo. Tyto ženy mají ještě menší přístup ke službám, které by jim mohly pomoci, než české ženy.
Co byste rádi viděli změněno v České republice, abyste se zlepšili
Source: https://lossi36.com/2021/03/08/there-are-plenty-of-capable-women-in-our-…