Nosí minisukně? Pak si o znásilnění koledovala,
myslí si třetina lidí v Česku.
Češi nemají ani přibližnou představu o tom, jak často u nás dochází ke znásilnění nebo kdo ho páchá. Mnoho z nich je navíc přesvědčeno, že vina je často také na straně ženy – když se například vyzývavě obléká, flirtuje, nebo je opilá. Vyplývá to z průzkumu agentury Focus pro Amnesty International.
Lehce ovíněná atraktivní žena se vrací z večírku přes park. Pár metrů od ní číhá v křoví neznámý muž, pro kterého bude bezbranná kráska snadnou kořistí… Tak nějak začíná podle většiny lidí typický případ znásilnění. V Česku je každý rok znásilněno přes 7 tisíc žen, ale jen 2% pachatelů soudy potrestají. Lidé přitom mají dojem, že se tyto činy počítají jen v řádu stovek a potrestán je až každý druhý.
Většina respondentů se také domnívá, že násilníkem je nejčastěji neznámý pachatel, který si oběť vybere náhodně – skutečnost je přitom zcela opačná. Průzkum zjišťoval i názor lidí na to, zda je žena za určitých okolností za znásilnění spoluzodpovědná – pokud je například opilá, prochází sama opuštěným místem nebo se vyzývavě obléká.
“Ano” odpovídala zhruba třetina respondentů a až polovina dotázaných mužů.
“Nejsilnější souhlas vyslovují muži ve věku 18-34 let, kteří jsou podle statistik také nejčastějšími pachateli těchto činů,” uvádí Jiří Nepala z agentury Focus, která průzkum provedla.
Výsledky ukazují, že většina obyvatel má o znásilnění zcela zkreslené představy. “9 z 10 případů znásilnění žena, která ho prodělala, vůbec nenahlásí.
Do značné míry za to mohou právě předsudky – ženy mají dojem, že pokud je znásilnil jejich známý nebo partner, nebude se případem nikdo zabývat. Často mají také obavu, že se na ně okolí bude dívat jako na spoluviníky, a že si za znásilnění vlastně můžou samy. Raději tak s tímto traumatem žijí bez toho, aby kontaktovaly policii, nebo alespoň odborníky, kteří nabízejí pomoc,” vysvětluje Gabriela Bártová z Amnesty International ČR.
“Tato zpráva, která vyplývá z průzkumu, je pro naši společnost alarmující. Lidé nemají skutečný pojem o problematice násilí na ženách a nevnímají ženu jako oběť násilí, ale jako spoluviníka,” dodává socioložka Hana Stelzerová z České ženské lobby.
I kvůli těmto společenským tabu je znásilnění a jiné formy sexuálního násilí problém obrovsky rozšířený v Česku i celé Evropě – podle Agentury EU pro základní práva s ním alespoň jednou v životě setká až třetina žen. Na to upozorňuje kampaň Stop násilí na ženách, kterou Amnesty International spolu s Českou ženskou lobby a dalšími partnerskými organizacemi spustila letos v červnu.
“Na stránkách www.stop.cz jsme zveřejnili petici, která vyzývá českou vládu k bezodkladnému přijetí Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí.”
Prostřednictvím webových stránek nebo infostánků ji už podpořilo na 7 tisíc lidí. Úmluva žádá členské státy o přijetí konkrétních opatření a vytvoření základního standardu v boji proti násilí na ženách – mimo jiné volá po zakotvení trestnosti jednotlivých druhů násilí v zákonech, zajištění azylových domů nebo telefonních linek pomoci obětem či po tom, aby se země výskyt násilí snažily monitorovat. Bártová dodáva.
„Česko je momentálně mezi posledními čtyřmi státy EU, které se k úmluvě zatím nepřipojily.”
Pro další informace kontaktujte:
Gabriela Bártová, Amnesty International ČR: gabriela.bartova@amnesty.cz, 725 495 573
Hana Stelzerová, Česká ženská lobby: hana.stelzerova@czlobby.cz, 725 820 266
Jiří Nepala, agentura Focus: nepala@focus-agency.cz, 775 094 490
Projekt „Hájíme práva žen v ČR“ podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů, a Úřad vlády ČR, projekt byl realizován za finanční podpory Úřadu vlády České republiky a Rady vlády pro rovné příležitosti.