Agnes Hubert, prezidentka evropského think-tanku Gender5+, která se v listopadu 2017 zúčastnila konference Nadace OSF Dejme ženám šanci a mužům příležitost, o významu vyváženého zastoupení žen a mužů v rozhodovacích funkcích.
Napsala Kateřina Křivanová, pro Moderní řízení, 24.1. 2018
„Francouzka Agnes Hubertová je prezidentkou nezávislého evropského feministického think-tanku Gender5+, hostující profesorkou na College of Europe a mimořádnou výzkumnou pracovnicí institutu PRESAGE v Paříži. V listopadu 2017 se zúčastnila mezinárodní konference Dejme ženám šanci a mužům příležitost, kterou pořádala Nadace OSF (Open Society Fund). Zaznělo na ní, že průměrný rozdíl mezd žen a mužů činí v Evropské unii 16,3 %, přičemž v některých zemích, například v Itálii a Lucembursku, je to pouhých 5,5 %. Estonsko pak dosahuje 26,9 %, následováno Českou republikou s 22,5 %.
Co přispívá k rozdílům v příjmech mezi ženami a muži?
V první řadě je to vertikální a horizontální segregace. Tedy to, že je málo žen na rozhodujících pozicích, a pak to, že ženy převažují v podhodnocených sektorech, jako je školství a zdravotnictví. Dalším důvodem je nevyvážené rozdělování neplacených úkolů, kdy ženy stráví 22 a muži 9 hodin týdně neplacenými úkoly, a doba mimo práci z rodinných důvodů. Zmínila bych i nezákonnou diskriminaci v odměňování, která stále existuje, když se všechny ostatní faktory berou v úvahu.
Začínala jste jako novinářka. Jakou roli podle vašeho názoru hrají mainstreamová média ve zvyšování či snižování genderové rovnosti?
Role mainstreamových médií je zásadní, neboť postup od zastaralých úloh ženy a muže směrem ke genderové rovnosti je otázkou změn mentality. Ženy si například dobře vedou ve škole a na univerzitě a měly by být viditelné a vlivné ve veřejné sféře, stejně jako jejich mužští kolegové. Také je zřejmé, že si muži již nemohou dovolit být výhradními živiteli rodiny, mohou si užívat čas strávený s dětmi a tradiční patriarchální šablona jim nevyhovuje. Mainstreamová média jsou v otázkách genderových úloh i v poskytování prostoru ženám stále dosti nesmělá. Toto se pomalu mění, jak se ženy postupně dostávají na vedoucí pozice, a někdy mnohem rychleji, když se například dostaví vlna rozhořčení a rozjede se kampaň jako je #MeToo.
Má dostatek dobrých příkladů, jako je třeba Angela Merkelová, vliv na zapojení žen do veřejného života?
Určitě, příklady jsou důležité a způsob, jak se Angela Merkelová, dcera kněze v někdejším východním Německu, stala pravděpodobně nejmocnější ženou světa, je pozoruhodný. Sama nikdy jako feministka nevystupovala, ale jak detailně dokazuje J. M. Mushabenová ve své poslední knize Stát se paní kancléřkou, má de facto podíl na zvýšení počtu žen zastoupených ve výkonné sféře, čímž zároveň přispěla i k eliminaci dlouhotrvajícího genderového stereotypu na nejvyšší vládní úrovni. I když vytvořila lepší podmínky pro ženy prostřednictvím politik podporujících vyváženost pracovního života a systému kvót na zvýšení zastoupení žen v podnikových radách, její ekonomická rozhodnutí přivedla mnoho žen v Německu a v Evropě do bídy a zvýšila nerovnost.
Dokázala přesto transformovat politickou kulturu?
To se zatím nedá říci. Skutečnost, že jmenovala matku sedmi dětí Ursulu von der Leyenovou první ženou v úloze ministryně obrany Německa a že se obklopila ženskými poradkyněmi, přispívá k transformaci symbolického pořádku. Také byla kritizována tak, jako ještě žádný muž, za svůj vzhled, za svůj účes, za své oblékání. V neposlední řadě, její setrvání v úřadu dle mého názoru poukazuje na specificky ženský talent dávat dohromady lidi ke společnému cíli. To by mělo samo o sobě povzbudit další ženy, aby se snažily dostat do vysokých funkcí, kde mohou dát přednost spolupráci před soutěžením.
Rozpoznání sexuálního násilí často závisí na subjektivních kritériích. Například obscénní vtipy v souvislosti s pohlavím jsou stále součástí mnoha českých pracovišť. Hodně lidí, včetně žen, je považuje za zábavné a nevadí jim. Je nutné bojovat s tímto typem „sexuálního obtěžování“, i když ho mnoho lidí jako takové nevnímá?
Sexuální obtěžování je o nežádoucím sexuálním chování, právní definice je zcela jasná. Pokud je chování jednoznačně přijato dotyčnými ženami a muži a není jedním ani druhým pohlavím považováno za ponižující, pak je to v pořádku a nikdo k soudu nepůjde. Avšak vtipy spojené s pohlavím jsou součástí dominantní mužské kultury, která úzce souvisí s legitimizací nadvlády a násilím na ženách. Některým lidem může připadat, že je lepší to přijmout než s tím bojovat, ale je jasné, že vtipy, které degradují obraz žen, jsou součástí tolerantní kultury, která považuje mentální a fyzické násilí na ženách za normální chování. Existuje spousta dalších, zdravějších způsobů, jak vtipkovat a bavit se.
Vidíte nějaké překážky, které mužům brání při prosazování žen do vyšších rozhodovacích funkcí? Jak by mohl být pro muže přínosný svět s genderově rovným zacházením?
Ve vyšších rozhodovacích funkcích, ať již v politice nebo v podnikání, znamená každá další žena o jednoho muže míň a z krátkodobého hlediska může podpora žen uškodit kariéře jednoho nebo druhého muže. Ve střednědobém nebo dlouhodobém horizontu však mnoho studií ukázalo, že genderově vyvážené zastoupení v rozhodovacích funkcích zlepšuje růst, spokojenost lidí s politikou, vymýcení chudoby a obecně blahobyt lidí.
Jaký ekonomický dopad by mohla mít genderová rovnost, pokud jí bude dosaženo?
V posledních několika letech a obzvláště od hospodářské krize v roce 2008, kdy tisk vytvořil koncepci Lehmanových sester, aby zpochybnil způsob fungování finančních trhů provozovaných bratry Lehmanovými, vzkvétaly studie hodnotící dopad větší rovnosti žen a mužů. V roce 2009 švédská studie předpověděla potenciální růst o 15 % v případě dosažení plné genderové rovnosti; OECD následně rovněž hodnotila dopad větší genderové rovnosti ve vzdělávání, zaměstnanosti a podnikání, a tentokrát šlo o 12 %. Studie EIGE – Evropského institutu pro rovnost žen a mužů – z roku 2017 uvádí, že rovnost pohlaví by mohla posílit hospodářství EU a že členské státy, které mají větší prostor pro zlepšování genderové rovnosti, mohou mnoho získat. V průměru se očekává, že zlepšení genderové rovnosti v těchto zemích (jako například v ČR) povede do roku 2050 k nárůstu HDP přibližně o 12 %. Studie má za to, že zatímco neustále přibývá empirických důkazů o tom, že genderová nerovnost může brzdit ekonomický růst, nemusí tento vztah platit obráceně. To znamená, že sice existuje stále rostoucí množství empirických důkazů naznačujících, že nerovnost může bránit hospodářskému růstu, ale opačné srovnání nemusí být nutně pravdivé. Nemáme žádnou záruku toho, že samotný růst řeší kritické rozměry genderové rovnosti, pokud nebudou přeformulovány strategie růstu, aby se zajistilo, že mají muži i ženy z růstu stejný prospěch. Takže společně s ekonomickými úvahami bychom měli jako „světové hospodářské fórum“ trvat v případě genderové rovnosti na případu založeném na hodnotách: ženy tvoří polovinu světové populace a zaslouží si rovný přístup z hlediska zdraví, vzdělání, hospodářské účasti a potenciálu výdělků a politické rozhodovací pravomoci.“