K prvnímu září to bude letos 10 let, kdy vešel v platnost Zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací, tzv. antidiskriminační zákon.
Antidiskriminační zákon vymezuje právo každé fyzické osoby na rovné zacházení a zákaz diskriminace v oblasti práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání, přístupu k povolání, podnikání a jiné samostatně výdělečné činnosti, členství v odborových organizacích, radách zaměstnanců nebo organizacích zaměstnavatelů, přístupu ke vzdělání, zdravotní péči, sociálnímu zabezpečení aj. (zdroj)
Přestože instituce antidiskriminačního zákona funguje již deset let, a přestože v české společnosti prokazatelně k diskriminaci dochází (výsledky výzkumů hovoří až o několika desítkách tisíc lidí potýkajících se s diskriminací v České republice), dle dostupných statistik se rozhodne diskriminačnímu jednání bránit asi jen 10% diskriminovaných (zdroj). Zároveň je úspěšnost žalob podle šetření veřejné ochránkyně práv velmi malá. Nejvíce ohroženými jsou pak tzv. zranitelné skupiny: osoby zdravotně postižené, senioři, věková skupina +50 na trhu práce aj. (zdroj).
Nízký počet žalob je dán především tím, že řízení před soudem je v případech diskriminačních sporů řízením dlouhým a psychicky náročným. V opakovaných výpovědích může docházet například k nežádoucí sekundární viktimizaci oběti diskriminace. Současně jde také o řízení velmi finančně náročné. Dalším problémem je to, že žalobce musí prokázat nejen to, že byl znevýhodněn, ale také to, že se tak stalo na základě diskriminace a ne jiné pohnutky (zdroj). Všechny tyto faktory vytváří pro žalobce v diskriminačních sporů nepříliš dobré vyhlídky na úspěšnost řízení.
Poslanci a poslankyně ANO, ČSSD a Pirátů navrhují novelu antidiskriminačního zákona, jež by pomohla výše uvedené problémy řešit, a to ve dvou zásadních oblastech.
V první řadě se jedná o rovnoměrné rozložení důkazního břemene na žalobce a žalovaného. Přesun důkazního břemene přenáší povinnost prokázat motivaci jednání ze žalobce na žalovaného, jenž musí v takovém případě dokázat, že jednání nebylo motivováno diskriminačním důvodem (zdroj). Novela tak přenáší důkazní břemeno rovnoměrně na obě strany. To současný zákon provádí pouze v případech rasistické či sexistické diskriminace dle evropského práva, další skupiny ale opomíjí (zdroj). Protože je přesun důkazního břemene dle zkušeností antidiskriminačního práva klíčový, novela zákona navrhuje, aby všechny oběti diskriminace měly stejné procesní možnosti prokázat svou diskriminaci a domoci se svých zaručených práv (zdroj).
Druhou zásadní změnu, kterou novela přináší, je rozšíření možnosti vymahatelnosti práv. Novelizovaný zákon by tak umožňoval nevládním neziskovým organizacím vystupovat v antidiskriminačních sporech pomocí veřejné žaloby. V takovém případě by v souladu s novelou musela být splněna podmínka „širšího rozměru kauzy“, tedy musí se jednat o více poškozených nebo o poškození veřejného zájmu. Podmínkou veřejné žaloby je také souhlas poškozené strany s žalobou. Veřejná žaloba je vhodným nástrojem řešení diskriminačních sporů, protože může upozornit a ukončit systematickou diskriminaci většího množství jednotlivců ve společnosti (zdroj).
Česká ženská lobby tyto zásadní úpravy antidiskriminačního zákona vítá a podporuje. Považujeme za společensky zásadní, aby do diskriminačních sporů mohly vstupovat i ty osoby, které mají z povahy svého znevýhodnění ztížený přístup k vymáhání svého práva. Stejně tak vnímáme institut veřejné žaloby jako nutný nástroj pomoci znevýhodněným skupinám, jež jsou ve společnosti z různých důvodů systematicky diskriminovány. Věříme, že novela zákona může přinést významné změny i pro ty, kteří se potýkají s diskriminací na základě genderu či sexuální orientace, a že nás úprava přiblíží ke spravedlivější společnosti.
Připojte svůj podpis k petici za přijetí novely antidiskriminačního zákona.