Náprava definice znásilnění

Česká ženská lobby považuje za nezbytnou změnu právní definice znásilnění v trestním zákoníku tak, aby skutkovou podstatou tohoto trestného činu byla i absence souhlasu při sexuální aktivitě.

Znásilnění je jedním z nejzávažnějších násilných trestných činů. V širším slova smyslu je znásilnění nekonsenzuálním pohlavním stykem, tedy pohlavním stykem bez oboustranného souhlasu. V současném českém trestním právu je definičním znakem znásilnění donucení či zneužití bezbrannosti. Mezi legislativně stanovené znaky znásilnění patří použití násilí nebo pohrůžka násilím, či zneužití stavu bezbrannosti. Bez naplnění jednoho z těchto znaků nelze skutek označit dle českého trestního práva za znásilnění. Právě skutečnost, zda právní řád považuje konkrétní sexuální jednání za znásilnění, hraje zásadní roli pro to, aby bylo možné potrestat pachatele či pachatelku a poskytnout ochranu oběti. 

Česká ženská lobby podporuje, aby skutková podstata znásilnění a sexuálního nátlaku byla v trestním zákoníku založená na souhlasu, nejlépe s výkladovým ustanovením, aby nedocházelo k pochybnostem o výkladu (absence) souhlasu.

 

Odůvodnění:

Důležitá data a fakta o znásilnění Hlášeno cca. 600 případů z odhadovaných 12 000, tedy pouhých 5 %  Pouze 30 % obětí vyhledá pomoc Často oběti nevyhledají žádnou pomoc (nepochopení ze strany policie, strach z dalšího traumatu)

Dopady znásilnění na oběti (až u 90%) Pokusy o sebevraždu Deprese Psychologické poruchy Iracionální pocit spoluviny Společenská izolace

 

Jaké jsou mezery současné úpravy a soudní praxe?

Současná právní úprava nepokrývá některé situace, kdy se oběť neodvážila projevit právně kvalifikovatelný odpor, nebo z jiných objektivních důvodů nereagovala, např. zažívá disociativní stupor (paralýza).

V praxi nyní dochází ke klasifikaci znásilnění jako trestného činu s nižší trestní sazbou (např. zneužití stavu závislosti, sexuální nátlak, poškození cizích práv, stav relativní bezbrannosti – např. znásilnění během gynekologického vyšetření).

Judikatura stále klade spíše důraz na to, co učinila oběť než na to, proč pachateli či pachatelce mělo být zřejmé, že styk není dobrovolný. V kontinentálním právu nemá základ tvořit judikatura, ale právní normy. 

Judikatura ESLP, poradní orgány OSN dlouhodobě kladou důraz na to, že v trestní rovině by měl být souhlas zohledněn. 

Návrh směrnice EU o potírání násilí vůči ženám pak přímo navrhuje kriminalizaci znásilnění založenou na absenci souhlasu.

Co změna přinese?

• V důsledku zvýšení povědomí o tom, že sex bez souhlasu je znásilnění, dojde k celkovému snížení počtu těchto činů.
• Nižší počet obětí znásilnění, které nevyhledají pomoc. 
• Snížení rozdílu mezi počty nahlášených znásilnění a těch, která se skutečně odehrála. 
• Vyšší počet usvědčených násilníků, díky změně soudní praxe a vyššímu počtu nahlášených případů. Přestane docházet ke kvalifikaci znásilnění jako zásahu do cizích práv nebo sexuálního nátlaku, což jsou trestné činy s naprosto odlišnou, nižší, trestní sazbou. 
• Česká republika se přidá k dalším 12 evropským zemím (např. Německo, Chorvatsko, Belgie, Irsko, Velká Británie a jiné), které mají tuto zákonnou definici zakotvenou ve svých právních úpravách (podrobnosti v doplňujícím dokumentu)