3. září 2025 jsme ve spolupráci s Klimatickou koalicí uspořádali ve Skautském institutu na Staroměstském náměstí v Praze konferenci „Rovnost a klima: genderové aspekty klimatické krize“, která nabídla pohled na klimatickou krizi optikou genderu a sociální spravedlnosti. Akce zdůraznila, že klimatická změna není genderově neutrální. Naopak, neúměrně dopadá na marginalizované a zranitelné skupiny a prohlubuje stávající nerovnosti.
Hlavním cílem konference bylo propojit svět feminismu s environmentálními tématy a zajistit, aby diskuse nezůstala uzavřena v jediné místnosti. Kolegyně a kolegové z Klimatické koalice a dalších organizací zdůraznili, že je klíčové zahrnout hlasy těch, kterých se dopady krize dotýkají nejvíce, a vytvořit tak prostor pro propojení klimatických a feministických perspektiv.
Tento projekt financován Evropskou unií.
Proč potřebujeme intersekcionální klimatickou spravedlnost?
První panel se věnoval tématu intersekcionální klimatické spravedlnosti. Debata, které se zúčastnili odborníci jako sociální geografka Michaela Pixová, Yvonna Gailly z Ekologického institutu Veronica nebo Eva Lukešová z GIC NORA a předsedkyně České ženské lobby, zdůraznila, že řešení klimatické krize musí zohledňovat souběh různých forem znevýhodnění.
Příklady z praxe ukázaly, že znevýhodnění se násobí. Život v uhelných regionech, v znečištěném prostředí, často ovlivňuje nejvíce zranitelné skupiny, jako je například romské obyvatelstvo ve vyloučených lokalitách. Panelistky a panelisté také upozornili na to, že krize se navzájem prolínají – klimatická krize je úzce spjata s krizí bydlení, ztrátou biodiverzity i mezinárodní bezpečností situací.
Byla zmíněna i otázka, jak se ke klimatické krizi vztahuje kapitalismus. Systém je strukturálně koloniální, vykořisťuje zdroje země a pracovní sílu, včetně neplacené práce žen. Jakékoliv řešení, které se zaměřuje pouze na klimatické dopady a neřeší mocenské nerovnosti, je tak odsouzeno k neúspěchu, protože nerovnosti pouze prohlubuje. Jako příklad posloužil řetězec ultra-fast fashion, kde jsou na globálním severu ženy nuceny konzumovat, zatímco na globálním jihu ženy v otřesných podmínkách oblečení vyrábějí.
Pozitivní příklady však existují. Bylo poukázáno na intersekcionální plánování v Barceloně, kde se do urbanistických řešení zapojují různé skupiny obyvatel, nebo na vznik intersekcionálních koalic v USA a Británii. Ukázalo se, že pokud se začne řešit jeden problém (například osamělost starších lidí v městech skrze komunitní zahrady), má to pozitivní vliv i na další oblasti, jako je sociální soudržnost a ochrana městského prostoru.
Nová role mužů a chlapců
Důležitá část panelové diskuse se zaměřila na roli mužů a maskulinitu v kontextu klimatické krize. Zaznělo, že muži méně přispívají na environmentální organizace a méně třídí odpad. Tato rezistence pramení z obav o ztrátu tradiční maskulinity, která je často spojená s „hnědými“ sektory, jako je vojenství, automobilový průmysl nebo masná výroba. Peníze se nalévají do těchto odvětví, zatímco sektor péče, který je tradičně femininní, je v rámci ekologické transformace opomíjen.
Proč by tedy měli muži podporovat klimatická řešení? Účastnictvo panelu shodně došlo k závěru, že je potřeba se zaměřit na to, jak komunikovat klimatickou krizi skrze témata, která muže oslovují, a zároveň pracovat s faktem, že instituce jsou často nastaveny maskulinním způsobem. Řešením by mohlo být větší zastoupení žen v tradičně mužských oborech a přesunutí peněz směrem k péči.
Jak zajistit, aby klimatická řešení sloužila všem?
Druhý panel, ve kterém diskutovali zástupkyně a zástupci Ministerstva životního prostředí, poslankyně Klára Kocmanová a další odborníci, se zaměřil na konkrétní řešení v českém kontextu. Zazněly příklady, jako jsou dotace Nová zelená úsporám Light, které konečně začaly vyplácet peníze dopředu, a umožnily tak na ně dosáhnout i lidem bez počátečního kapitálu. Jako inspirace zazněl také New York se svým Heat Action Planem, který se zaměřuje na boj proti vlnám veder a osamělosti, což jsou problémy, které jdou ruku v ruce.
Velkým tématem byla nedostatečná připravenost společnosti na budoucí krize, jako je migrace způsobená neobyvatelností regionů vlivem extrémního horka, a propast mezi resorty. Bylo zdůrazněno, že klimatická změna a stárnutí populace se neřeší společně, ačkoli se tyto krize navzájem ovlivňují.
Jak komunikovat složitá témata?
Konference se snažila odpovědět i na otázku „JAK?“ – tedy jak vysvětlovat složité pojmy, jako je gender, feminismus, nebo Green Deal, aby se k nim veřejnost a politici nestavěli s odporem. Řečníci navrhli nahradit kontroverzní pojmy konkrétními příklady a rámovat klimatickou krizi jako téma zdraví a bezpečnosti. Místo „Green Dealu“ lze mluvit o „ochraně přírody“, a místo abstraktních čísel o dopadech na zdraví, jako je prodloužená pylová sezóna a nárůst alergií.
Zaznělo také, že je potřeba se neuzavírat do aktivistických bublin a jít s kůží na trh, a to nejen na konference a kulaté stoly, ale i na sociální sítě. Důležité je budovat stálé struktury a koalice, které budou mít možnost růst, a snažit se pochopit materiální zájmy lidí, které pálí konkrétní problémy v jejich každodenním životě.
Konference jasně ukázala, že řešení klimatické krize není jen o snižování emisí, ale především o překonávání nerovností a budování spravedlivější společnosti. Je to proces, který vyžaduje odhodlání, spolupráci napříč obory a především odvahu pojmenovávat věci pravými jmény, a to i když jsou nepopulární. Protože klimatická krize ovlivňuje všechny, a je nejvyšší čas, aby řešení sloužila všem.
