3. září 2025 jsme ve spolupráci s Klimatickou koalicí uspořádali ve Skautském institutu na Staroměstském náměstí v Praze konferenci „Rovnost a klima: genderové aspekty klimatické krize“, která nabídla pohled na klimatickou krizi optikou genderu a sociální spravedlnosti. Akce zdůraznila, že klimatická změna není genderově neutrální. Naopak, neúměrně dopadá na marginalizované a zranitelné skupiny a prohlubuje stávající nerovnosti.
Hlavním cílem konference bylo propojit svět feminismu s environmentálními tématy a zajistit, aby diskuse nezůstala uzavřena v jediné místnosti. Kolegyně a kolegové z Klimatické koalice a dalších organizací zdůraznili, že je klíčové zahrnout hlasy těch, kterých se dopady krize dotýkají nejvíce, a vytvořit tak prostor pro propojení klimatických a feministických perspektiv.
Proč potřebujeme intersekcionální klimatickou spravedlnost?
První panel se věnoval tématu intersekcionální klimatické spravedlnosti. Debata, které se zúčastnili odborníci jako sociální geografka Michaela Pixová, Yvonna Gailly z Ekologického institutu Veronica nebo Eva Lukešová z GIC NORA a předsedkyně České ženské lobby, zdůraznila, že řešení klimatické krize musí zohledňovat souběh různých forem znevýhodnění.
Příklady z praxe ukázaly, že znevýhodnění se násobí. Život v uhelných regionech, v znečištěném prostředí, často ovlivňuje nejvíce zranitelné skupiny, jako je například romské obyvatelstvo ve vyloučených lokalitách. Panelistky a panelisté také upozornili na to, že krize se navzájem prolínají – klimatická krize je úzce spjata s krizí bydlení, ztrátou biodiverzity i mezinárodní bezpečností situací.
Byla zmíněna i otázka, jak se ke klimatické krizi vztahuje kapitalismus. Systém je strukturálně koloniální, vykořisťuje zdroje země a pracovní sílu, včetně neplacené práce žen. Jakékoliv řešení, které se zaměřuje pouze na klimatické dopady a neřeší mocenské nerovnosti, je tak odsouzeno k neúspěchu, protože nerovnosti pouze prohlubuje. Jako příklad posloužil řetězec ultra-fast fashion, kde jsou na globálním severu ženy nuceny konzumovat, zatímco na globálním jihu ženy v otřesných podmínkách oblečení vyrábějí.
Pozitivní příklady však existují. Bylo poukázáno na intersekcionální plánování v Barceloně, kde se do urbanistických řešení zapojují různé skupiny obyvatel, nebo na vznik intersekcionálních koalic v USA a Británii. Ukázalo se, že pokud se začne řešit jeden problém (například osamělost starších lidí v městech skrze komunitní zahrady), má to pozitivní vliv i na další oblasti, jako je sociální soudržnost a ochrana městského prostoru.
Nová role mužů a chlapců
Důležitá část panelové diskuse se zaměřila na roli mužů a maskulinitu v kontextu klimatické krize. Zaznělo, že muži méně přispívají na environmentální organizace a méně třídí odpad. Tato rezistence pramení z obav o ztrátu tradiční maskulinity, která je často spojená s „hnědými“ sektory, jako je vojenství, automobilový průmysl nebo masná výroba. Peníze se nalévají do těchto odvětví, zatímco sektor péče, který je tradičně femininní, je v rámci ekologické transformace opomíjen.
Proč by tedy měli muži podporovat klimatická řešení? Účastnictvo panelu shodně došlo k závěru, že je potřeba se zaměřit na to, jak komunikovat klimatickou krizi skrze témata, která muže oslovují, a zároveň pracovat s faktem, že instituce jsou často nastaveny maskulinním způsobem. Řešením by mohlo být větší zastoupení žen v tradičně mužských oborech a přesunutí peněz směrem k péči.
Jak zajistit, aby klimatická řešení sloužila všem?
Druhý panel, ve kterém diskutovali zástupkyně a zástupci Ministerstva životního prostředí, poslankyně Klára Kocmanová a další odborníci, se zaměřil na konkrétní řešení v českém kontextu. Zazněly příklady, jako jsou dotace Nová zelená úsporám Light, které konečně začaly vyplácet peníze dopředu, a umožnily tak na ně dosáhnout i lidem bez počátečního kapitálu. Jako inspirace zazněl také New York se svým Heat Action Planem, který se zaměřuje na boj proti vlnám veder a osamělosti, což jsou problémy, které jdou ruku v ruce.
Velkým tématem byla nedostatečná připravenost společnosti na budoucí krize, jako je migrace způsobená neobyvatelností regionů vlivem extrémního horka, a propast mezi resorty. Bylo zdůrazněno, že klimatická změna a stárnutí populace se neřeší společně, ačkoli se tyto krize navzájem ovlivňují.
Jak komunikovat složitá témata?
Konference se snažila odpovědět i na otázku „JAK?“ – tedy jak vysvětlovat složité pojmy, jako je gender, feminismus, nebo Green Deal, aby se k nim veřejnost a politici nestavěli s odporem. Řečníci navrhli nahradit kontroverzní pojmy konkrétními příklady a rámovat klimatickou krizi jako téma zdraví a bezpečnosti. Místo „Green Dealu“ lze mluvit o „ochraně přírody“, a místo abstraktních čísel o dopadech na zdraví, jako je prodloužená pylová sezóna a nárůst alergií.
Zaznělo také, že je potřeba se neuzavírat do aktivistických bublin a jít s kůží na trh, a to nejen na konference a kulaté stoly, ale i na sociální sítě. Důležité je budovat stálé struktury a koalice, které budou mít možnost růst, a snažit se pochopit materiální zájmy lidí, které pálí konkrétní problémy v jejich každodenním životě.
Konference jasně ukázala, že řešení klimatické krize není jen o snižování emisí, ale především o překonávání nerovností a budování spravedlivější společnosti. Je to proces, který vyžaduje odhodlání, spolupráci napříč obory a především odvahu pojmenovávat věci pravými jmény, a to i když jsou nepopulární. Protože klimatická krize ovlivňuje všechny, a je nejvyšší čas, aby řešení sloužila všem.
Nadále se tématu budeme věnovat a upozorňovat na prolínání sociálních a environmentálních nerovností v rámci mezinárodního projektu GreenClusivity. Tento projekt financován Evropskou unií.
