Česká republika jako jedna z posledních ještě nepodepsala Úmluvu Rady Evropy o předcházení a potlačování násilí na ženách a domácího násilí (tzv. Istanbulská úmluva). Istanbulskou úmluvu již ratifikovalo 16 států a dalších 21 ji podepsalo. V těchto dnech schválil přistoupení k Úmluvě i polský Sejm. Česká republika mezi těmito státy ale stále není!
Násilí páchané na ženách je vážným porušením lidských práv a je příčinou i důsledkem nerovnosti žen a mužů. Zdaleka se netýká jen domácího násilí. Násilí na ženách je rozšířeno ve všech členských státech Rady Evropy i za jejich hranicemi do té míry, že se hovoří o epidemii. Výsledky výzkumů prováděných mezivládními organizacemi a agenturami EU se shodují v jednom: v průměru každá třetí žena se za svůj život s násilím setká, každá desátá je obětí znásilnění. Česká republika si v tomto směru nevede zřejmě nijak výrazně lépe. Rada Evropy se snaží řešit tento jev prostřednictvím různých projektů spolupráce, akčních plánů a doporučení. Zmíněné aktivity vyvrcholily přijetím Úmluvy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva), která byla v květnu 2011 otevřena k podpisu. V dubnu 2014 byla dokončena ratifikace Úmluvy ve 3 členských státech Rady Evropy a byla k tomu i splněna podmínka ratifikace Úmluvy 10 státy. Úmluva tak vstoupila v platnost 1. 8. 2014. K dnešnímu dni Úmluvu ratifikovalo 16 států a dále ji podepsalo 21 států. Česká republika mezi nimi ale není. Česká ženská lobby a Český svaz žen uspořádaly v Praze tiskovou besedu při příležitosti celosvětové kampaně za ukončení násilí na ženách, za spravedlnost a genderovou rovnost One Billion Rising a zahájení kampaně #ZaIstanbul. Na besedu přijali pozvání Jindřiška Krpálková (Předsedkyně Výboru pro domácí násilí při Radě vlády pro rovné příležitosti žen a mužů), Radan Šafařík (Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů), Adriena Gabrielová (ProFem) a Jana Chržová (Český svaz žen a Česká ženská lobby). Stejně jako je široký záběr Úmluvy, byla široká i diskuse – forem genderově podmíněného násilí je totiž mnoho. Síla úmluvy spočívá v tom, že vedle symbolického vzkazu, že jakákoli forma genderově podmíněného násilí je absolutně nepřijatelná, zavazuje státy k velmi praktickým opatřením, takovým, která Česká republika doposud nedělá (např. systematický sběr statistických údajů týkajících se násilí), nebo je naplňuje v omezené míře. V diskuzi zaznělo, že přestože Česká republika úmluvu ani nepodepsala a patrně se k tomuto roku v nejbližší době neodhodlá, Úřad vlády, Oddělení pro rovné příležitosti žen a mužů zapracovalo mnohá opatření do nově vznikajícího akčního plánu. Ten by měl být schválen vládou v nejbližších dnech, pokud najde shodu, neb někteří členové vlády zpochybňují samotnou podstatu genderově podmíněného násilí.
Podrobné informace k Úmluvě, včetně odkazů na relevantní výzkumy a záznam z besedy naleznete na:
www.rovnesance.cz a www.czlobby.cz. Kontakt: Jana Chržová, Český svaz žen, predsedkyne@csz.cz Hana Stelzerová, Česká ženská lobby, hana.stelzerova@czlobby.cz