V pondělí 25. září 2017 jsme v prostorách Parlamentu ČR organizovali diskusi s názvem Porodní praxe u nás a v zahraničí, pod záštitou poslankyně za TOP09 Niny Novákové.
Přinesla řadu témat, o kterých je třeba v naší společnosti diskutovat. Náměstkyně ministra zdravotnictví Lenka Teska Arnoštová k tomu uvádí: „Ministerstvo zdravotnictví v současné době připravuje informační materiál – průvodce těhotenstvím a porodem. Nastávající maminky musí mít potřebné informace, aby se mohly v klidu rozhodnout o péči. I to by mělo napomoci společné snaze o co nejkvalitnější porodnickou péči při respektování přání a práv maminek a nově narozených dětí.“
Úvodní přednáška biostatističky Markéty Pavlíkové se věnovala péči založené na důkazech, tedy Evidence Based Practice, která zohledňuje jak výsledky vědeckých výzkumů, tak informovaná rozhodnutí a potřeby rodících žen a jejich dětí. Ke každé z běžných situací lze na základě informací o výhodách a rizicích rozhodnout o dalším postupu; například u volby tišení bolesti, nebo pokud jde o nějakou komplikaci.
„Žena se tak vždy může rozhodnout podle nejlepších známých informací a zdravotník si je jistý, jak má podle její volby správně postupovat. Tím jsou chráněny jak zájmy žen a právo na informovanou volbu, tak i zájem zdravotníků pohybovat se v mantinelech doporučené péče,“ říká Markéta Pavlíková.
„Českým zdravotníkům takto komplexní doporučení bohužel chybí. Voleb, které nepokrývají jejich dosavadní zkušenost, se obávají, a porod se tak často stává soubojem namísto hladce plynoucí spolupráce. Taková doporučení k péči má přitom nejen například Velká Británie, ale i sousední Polsko,“ dodává.
Dalším důležitým tématem diskuse bylo postavení porodních asistentek v rámci současného systému porodnictví, které bohužel nevnímá porodní asistentku jako odbornici na normální porod, ale často ji staví do role asistentky lékaře. Jak funguje dobrá spolupráce mezi porodními asistentkami a lékaři, popsal primář gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice v Rakovníku Radek Poláček: “Pokud je mezi porodníkem a porodní asistentkou důvěra, pak probíhá spolupráce zcela hladce a projevuje se to při porodech, které probíhají v celkově lepší atmosféře, což má na průběh porodu velký vliv.” Vedoucí lékař Centra komplexní porodnické a gynekologické péče v Praze Viktor Kačer upřesňuje: „V péči o fyziologicky probíhající těhotenství má mít porodní asistentka rovnocenné postavení jako porodník. Tomu přináleží navíc specializovaná vyšetření a porodnické patologie.“
Co brání porodním asistentkám v tom, aby mohly vykonávat svou práci samostatně, objasňuje Ivana Königsmarková, předsedkyně Unie porodních asistentek: „Porodní asistentky se v současné době vzdělávají výhradně na vysokých školách. Přitom nejsou vůbec zařazeny do systému péče. Pojišťovny s nimi odmítají uzavírat smlouvy, a pokud již náhodou smlouvu uzavřou, brání porodním asistentkám v poskytování péče lékaři. To vede k tomu, že ke každé ženě je přistupováno, jakoby byla vysoce riziková. Taková péče je velmi finančně náročná a mnohdy iatrogenní – škodlivá.”
Panelovou debatou na půdě poslanecké sněmovny chce Česká ženská lobby vyvolat celospolečenskou diskusi o narovnání postavení porodní asistentky v ČR. „Ženy obvykle věří, že nejlepší péči si zajistí, pokud si v rámci šedé ekonomiky předplatí přítomnost primáře u porodu. Jsou ochotny tomu podřídit i datum narození dítěte. Na zdravotnickém semináři tuto praxi uváděl jako opodstatnění pro zavedení nadstandardů také Adam Vojtěch, který je expertem na zdravotnictví za hnutí ANO. Nejefektivnějším a nejšetrnějším modelem primární péče je přitom kontinuální péče poskytovaná porodními asistentkami. Péče, kterou využívá také vévodkyně Kate z Cambridge, a v kterou mají vedle královské rodiny důvěru i angličtí porodníci. Přeji si, aby v ni mělo důvěru také stále větší množství českých žen a českých porodníků,“ vysvětluje Ivana Antalová z České ženské lobby.
V kontextu českého porodnictví je rovněž důležitým tématem informovaný souhlas. Zatímco v zákonech je zakotven, praxe je komplikovaná. Pacienti a pacientky nejsou většinou zvyklí rozhodovat o poskytované péči a jsou převážně pasivní. Informovaný souhlas je v současnosti vnímán jen jako podepsaný dokument, přitom se jedná o souhlas pacientky/a vyslovený po vyhodnocení jí/jemu poskytnutých relevantních informací a jejího/jeho přání.
„Je třeba jej začít vnímat jako rozhodnutí o vlastním těle. Nepochopení samotné podstaty informovaného souhlasu považuji za jeden z nejzásadnějších problémů v českém zdravotnictví,” zdůrazňuje zástupkyně Ligy lidských práv Sandra Pašková.
Co tedy české porodnictví skutečně potřebuje? Jsou to vstřícní zdravotníci, porodní asistentky, které poskytují kontinuální péči a sebevědomé rodičky, které mohou o svém těle rozhodovat samy.
To podporuje rovněž Petr Zimmermann expert pro zdravotnictví za ODS: „Mé názory na dnešní porodní praxi jsou značně liberální, respektující svobodu volby a odpovědnosti za tuto volbu.”
Více zde: http://czlobby.cz/cs/zpravy/porodni-praxe-u-nas-v-zahranici-je-znacne-od…
O debatě psali i v deníku Referendum a také na www.liberties.eu