Již před deseti lety byla k podpisu otevřena Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. Jedná se o nejrozsáhlejší mezinárodní nástroj, který stanovuje závazné povinnosti v oblasti prevence a boje proti násilí na ženách. K dnešnímu dni úmluvu ratifikovalo 34 států, mezi nimi však Česká republika stále chybí.
I přesto, že v mezinárodním měřítku vedla úmluva řadu států k praktickému prosazování právních předpisů a politik s cílem účinně předcházet násilí na ženách a bojovat proti němu, se Turecko, které úmluvu ratifikovalo jako první, rozhodlo letos v březnu oznámit své odstoupení, které nabude účinnosti 1. července 2021.
Česká ženská lobby dlouhodobě usilovala o přijetí Úmluvy proti násilí na ženách společně se svými členskými organizacemi a Amnesty International. To se povedlo 12. května 2016, kdy ČR jako jedna z posledních států úmluvu podepsala. Přijetí úmluvy podporoval tehdejší ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier, který v lednu 2016 od nás přijal jménem vlády petici k přijetí Istanbulské úmluvy.
Česká ženská lobby se usiluje o dotažení celého procesu na podporu obětí násilí, ratifikace Úmluvy o prevenci a potírání domácího násilí na ženách a domácího násilí, neboť ji pokládá za důležitý a funkční nástroj prevence a potírání násilí na ženách a dívkách. Pro lepší informovanost jsme připravili osvětovou kampaň Hlas proti násilí.
„Úmluva je standardní lidskoprávní úmluvou. Přispívá nejen k harmonizaci práva smluvních stran, ale i úrovně služeb, prevence a pochopení závažnosti problému.“ (Zdroj: Úřad vlády ČR)
Přínosy Istanbulské úmluvy
Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí je prvním mezinárodním nástrojem zaměřeným na čtyři hlavní oblasti:
- prevenci násilí
- ochranu obětí
- stíhání agresorů
- zajištění integrované politiky zahrnující relevantní opatření pro prevenci a potírání násilí
V rámci těchto 4 pilířů Úmluva přinese:
- dostatečné množství kvalitních služeb pro oběti násilí, např. telefonní linky pomoci, bezpečné azylové domy,
- vzdělávání odborníků pracujících v pomáhajících profesích,
- školení v přístupu k obětem ze strany policie a zdravotnického personálu,
- efektivní spolupráci institucí a profesí v oblasti stíhání násilí (například policie, soudů, nevládních institucí, zdravotnických zařízení),
- motivování médií a společnosti k angažovanosti na poli prevence násilí (vyvarování se genderových stereotypů v podobě ponižujícího zobrazování žen, informovanost)
- informovanost žen zažívajících násilí o tom, že nenesou odpovědnost za jednání pachatele,
- podporu terapeutických programů pro násilné osoby,
- vyčlenění financí na boj s násilím,
- prevenci násilí – mediální kampaně, výchova a vzdělávání k respektu k lidským právům a rovnosti,
- důraz na jednotný přístup a vytvoření prostoru pro sdílení příkladů dobré praxe v oblasti potírání násilí napříč jednotlivými zeměmi,
V Úmluvě tedy nejde jen o trestněprávní rovinu a stíhání pachatelů, ale o komplexní řešení v otázkách násilí, přičemž v řadě výše zmíněných oblastí Česká republika stále zaostává (chybí specializované azylové domy pro oběti násilí, oběti násilí se často setkávají s bagatelizací a zpochybňováním jejich zkušenosti s násilím apod.).
Zdroje:
[1] Istanbulská úmluva používá tuto definici: „gender” znamená sociálně ustanovené role, chování, jednání a vlastnosti, které příslušná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže. [2] Egger, R. (2000). Prevencia násilia páchaného na ženách vo vzťahu k rodovým stereotypom a k rodovo špecifickej výchove − záznam z prednášky. In Aspekt, č. 1, s. 113 – 129.https://www.vlada.cz/cz/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/aktuality/ces…
https://www.coe.int/en/web/istanbul-convention/10th-anniversary
