Každý rok 12. srpna slavíme Mezinárodní den mládeže. Při této příležitosti jsme požádaliy stážistky našich členských organizací, aby se podělily o své příběhy ze stáží.
Nesehnutí // Agáta Prokopová
Jak se ke své stáži/praci dostala?
K stáži a neskôr práci v NESEHNUTÍ som sa dostala prostredníctvom svojho štúdia sociológie so špecializáciou na gender na FSS MUNI. Pri výbere organizácie, v ktorej by som mohla absolvovať prax, ma NESEHNUTÍ zaujalo svojou angažovanosťou v snahe o spoločenské zmeny a tiež svojím nehierarchickým usporiadaním prispievajúcim k realizácii predstavy rovnej a spravodlivej spoločnosti. Špecificky ma upútal tím F*ÉRA, ktorý sa v organizácii venuje najmä rodovo citlivému vzdelávaniu a v ktorom som mala možnosť zaučiť sa do organizácie workshopov na stredných a základných školách venujúcich sa témam ako sexuálna výchova či prevencia násilia.
Co ti to dává?
Práca s F*ÉROU mi umožňuje prinášať témy sociálnej spravodlivosti a konkrétne feministické témy bližšie k širšej verejnosti, a to formou komunikácie a dialógu. Už na stáži malo pre mňa veľký význam, že ma kolegyne*ovia brali ako rovnocennú súčasť tímu a že sa takýto prístup aplikuje aj v interakcii so študentstvom a žiactvom na vzdelávacích workshopoch. Ich spätná väzba, takisto ako tá od kolegýň a kolegov, ma ďalej inšpiruje a scitlivuje. Zároveň mi táto práca poskytuje priestor na prínos vlastných nápadov v oblasti genderových tém, projektov a iniciatív.
Proč ses tomu začala věnovat?
Realizácii v oblasti rodovo citlivého vzdelávania som sa začala venovať, pretože práve prostredníctvom formálneho vzdelávania sa v našej spoločnosti častokrát reprodukujú rodové nerovnosti a rôzne menej či viac škodné stereotypy. Negatívne skúsenosti v tejto oblasti ma motivujú v školskom prostredí začínať dialóg o vžitých predstavách ženskosti a mužskosti a podnecovať ich reflexiu a spochybňovanie. Ako cieľ pritom vnímam proces, v ktorom majú ľudia priestor nadobúdať pochopenie, empatiu a rešpekt pre druhých a druhé, bez ohľadu na ich rodovú identitu, sexuálnu orientáciu, či status.
Popri práci stále študujem sociológiu a rodové štúdiá, v ktorých sa zaujímam hlavne o queer témy a širokú tému starostlivosti. Zároveň sa vo voľnom čase veľmi rada venujem fotografii a literatúre, cez ktorú som sa na strednej škole dostala aj k feminizmu. Autorky ako Bell Hooks a Virginia Woolf a publikácie od ASPEKT-u ma zasvätili do feministických tém rovnosti nielen medzi mužmi a ženami, ale poskytli mi podklad pre intersekcionálne chápanie feminizmu ako solidárneho sociálneho hnutia, ktoré sa snaží o obmedzenie všetkých druhov opresie a o nachádzanie súvislostí medzi nimi.
K stáži a neskôr práci v NESEHNUTÍ som sa dostala prostredníctvom svojho štúdia sociológie so špecializáciou na gender na FSS MUNI. Pri výbere organizácie, v ktorej by som mohla absolvovať prax, ma NESEHNUTÍ zaujalo svojou angažovanosťou v snahe o spoločenské zmeny a tiež svojím nehierarchickým usporiadaním prispievajúcim k realizácii predstavy rovnej a spravodlivej spoločnosti. Špecificky ma upútal tím F*ÉRA, ktorý sa v organizácii venuje najmä rodovo citlivému vzdelávaniu a v ktorom som mala možnosť zaučiť sa do organizácie workshopov na stredných a základných školách venujúcich sa témam ako sexuálna výchova či prevencia násilia.
Alina // SIMI:
Jmenuji se Alina, před 4 lety jsem se přestěhovala z Ruska do České republiky a nyní studuji magisterský obor Genderová studia na Univerzitě Karlově. Moje adaptace na prostředí nové země byla poměrně obtížná, a proto jsem jakožto migrantka začala v rámci svého studia navštěvovat přednášky na téma genderu v migraci. Toto téma mě velmi zaujalo a chtěla jsem absolvovat stáž v některé z organizací, které pomáhají migrantkám v České republice. Tak jsem se dostala do SIMI.
Pár dní před mojí stáží Rusko začalo válku na Ukrajině. Tato událost mě šokovala takovým způsobem, že jsem první dny pouze v tichosti seděla doma a s nikým nekomunikovala. Vůbec jsem nevěděla, co bych jako Ruska žijící v zahraničí měla v této situaci dělat. Avšak když pominul první šok, začala jsem nosit humanitární pomoc do sbírek a spolu s dalšími aktivisty a aktivistkami jsem připravovala nově zřízené ubytování pro uprchlíky v Praze.
Přibližně ve stejnou dobu mě kontaktovalo SIMI, že moje znalost ruského jazyka by se mohla hodit při práci s uprchlíky z Ukrajiny. A právě tím začala moje praxe v organizaci. Telefonicky jsem konzultovala se ženami z Ukrajiny, scházela jsem se s nimi v hotelech, překládala jsem jim důležité dokumenty. Pak jsem se zapojila do projektu Uprchlíci vítejte, který hledá bydlení pro uprchlíky z Ukrajiny. Obvolávala jsem uprchlíky v kanceláři SIMI a jako tlumočnice jsem s nimi chodila prohlížet byty a uzavírat smlouvy.
Během těchto měsíců jsem mluvila s desítkami žen, které uprchly před válkou. Jejich vyprávění mě šokovala, po některých příbězích jsem přicházela domů a plakala. Slyšela jsem příběhy o násilí, vraždách, sexuálním obtěžování, bombových útocích, problémech s hledáním práce a škol pro děti. To je dost zvláštní zkušenost, když uvážím, že ve své rodné zemi, na sociálních sítích a dokonce i při rozhovoru se známými pozoruji naprosto odlišný příběh války.
Tato zkušenost prožívání války, dobrovolnictví a komunikace s desítkami různých žen mě hodně změnila. Jako ruská žena žijící v České republice mám mnoho otázek ohledně vlastní identity. Začala jsem více přemýšlet o svých vlastních privilegiích. Navzdory smutku, který nyní prožíváme, jsem se stala šťastnější: abychom mohli pomáhat druhým, musíme mít odkud čerpat, tedy musíme se umět radovat a postarat se také sami o sebe. Tak jsem se naučila hledat radost v maličkostech a vážit si toho, co mám.
Terka // SIMI:
Jmenuji se Tereza a jsem budoucí absolventkou magisterského oboru Genderová studia na FHS UK. Feminismus pro mě neznamená pouze rovnost žen a mužů, ale rovnost všech lidských bytostí a jejich postavení ve společnosti, které je potřeba vnímat z intersekcionální perspektivy, tedy uvědomovat si, že někteří jedinci jsou uvnitř znevýhodněných společenských skupin zranitelnější více než jiní. V rámci svého studia jsem se tak začala zajímat o téma genderu v migraci a LGBTQ migraci, kterým jsem se věnovala v rámci psaní diplomové práce i během stáže v neziskové organizaci. Migrační tématikou jako takovou jsem se rozhodla zabývat z důvodu nesouhlasu s diskriminací minoritních skupin ve společnosti, rasismem a xenofobií, které nejsou problémem pouze české společnosti, ale dle mého názoru jakýmsi často propagovaným světonázorem. Proto jsem se přihlásila na stáž do Sdružení pro integraci a migraci, kde jsem měla možnost podílet se na aktivitách zaměřených na gender a ženy-migrantky. Kombinace mého studia a stáže v této neziskové organizaci mi umožnila nejen získání hlubších znalostí a jejich využití ve své diplomové práci, ale odborné praxe do budoucna, díky které momentálně získávám nové pracovní příležitosti. Mezi ně například patří moje aktuální pozice v SIMI jako analytička/metodička a koordinátorka akcí na vybraných projektech, příležitost vyjet na služební cestu do Helsinek, kde na konci srpna proběhne valná hromada ENoMW, nebo možnost možnost moderovat panelovou diskusi na téma LGBT+ migrantů_ek v rámci Prague Pride konference.
