Evropská komise Česku opět doporučila zvýšení a zlepšení zaměstnanosti žen s malými dětmi. Ocenila sice zvýšení kapacit pro péči o děti formou dětských skupin či mikrojeslí, ale upozornila na nedostatek flexibilních pracovních pozic, který brání v souladu profesního a rodinného života a zapříčiňuje nižší podíl pracujících žen v porovnání s muži.
Naspala Pavla Hosnedlová pro EurActiv, 1.června 2018
Přestože se účast obou pohlaví na trhu práce každoročně zvyšuje, výrazné rozdíly v zaměstnanosti žen a mužů v Česku i dalších členských zemích EU nadále přetrvávají. Loni dosahoval rozdíl pracujících mužů a žen v ČR 16 procentních bodů. Mužů ve věku 20 až 64 let v tu dobu podle posledních dat Eurostatu pracovalo 86,3 %, žen ve stejném věku bylo zaměstnaných 70,5 %. V jednotlivých věkových kategoriích jsou však větší či menší rozdíly. Zejména mezi 25 až 39 roky, kdy ženy často pobývají na mateřské, se propast mezi zaměstnaností mužů a žen pohybuje na úrovni až 24 procentních bodů.
Jak uvádí studie Kláry Kalíškové, výzkumnice think-tanku IDEA, zaměstnanost žen bez dětí či s odrostlými dětmi staršími 12 let se v Česku řadí k nejvyšším v EU. Naopak propad zaměstnanosti žen v důsledku mateřství je zde nejvyšší.
Podle ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) je rozdíl mezi mírou zaměstnanosti žen bez dětí a žen s dětmi do šesti let 40 %. „Navíc přes 60 % nezaměstnaných žen s dítětem do šesti let se stává nezaměstnanými bezprostředně po ukončení rodičovské dovolené.“
Na konci roku 2017 žádalo o práci 46,6 tisíc osob pečujících o děti mladší 15 let, cca 42 tisíc z nich byly právě ženy.
MPSV: V důsledku postupných změn rodičovských příspěvků dochází k jeho rychlejšímu čerpáni, zájem o čerpání pouze do dvou let vzrůstá a naopak případů čerpáni až do čtyř let věku dítěte ubývá. Zejména u žen s vysokoškolským vzděláním se délka pobírání zkracuje.
Nerovnosti jsou patrné i v platech a důchodech. Rozdíl českých hodinových mezd mezi muži a ženami byl podle loňských dat Eurostatu druhý největší v EU hned za Estonskem. Češky si vydělají o 22,5 % méně než Češi.
Hlavní důvody neuspokojivých výsledků leží v nízkých možnostech zaměstnání na částečný pracovní úvazek a v malé dostupnosti zařízení pro péči o děti za rozumnou cenu. Evropská komise na to poukázala v rámci Evropského semestru, hodnocení vývoje ekonomik členských států. Ocenila ale i určité pokroky, které ČR v této problematice podnikla, zejména zvýšení počtu míst pro péči o děti a opatření pro flexibilnější rodičovskou dovolenou. Naopak již poněkolikáté připomněla nedostatky v nabídkách pružných pracovních podmínek.
Práce z domova nebo na dohodu
Ze studie Kalíškové vyplývá, že mezi překážkami na cestě k zaměstnání matek s dětmi stojí například daňové výhody a nevhodné nastavení sociálních dávek v ČR pro rodiny s vyššími příjmy a těmi chudšími.
Vice-prezidentka Svazu průmyslu a dopravy ČR Milena Jabůrková zmínila jako důvod vyšší neúčasti žen na pracovním trhu jejich motivaci přijmout nabízené zaměstnání. Nezbytností pak je zejména „širší využití flexibilních forem práce, částečné pracovní úvazky, tzv. homeoffice nebo sdílené pracovní úvazky například výhodnějšími odvody pro částečné pracovní úvazky či dohody, či daňovými zvýhodněními,“ upřesnila Jabůrková.
Upozornila však, že pro práci z domova je potřeba zajistit dostupný rychlý internet, což může být v Česku problematické vzhledem k nedostatečné využitelnosti dotací na budování vysokorychlostního internetu.
Neúčast žen na trhu práce je problematická v době, kdy je v ČR nejnižší nezaměstnanost od konce roku 2016, v současné době je na úrovni 2,2 %. Snahou je proto zapojit do pracovního poměru i skupiny, které byly dosud opomíjeny, jako ženy s dětmi, méně kvalifikované, starší pracovníky či imigranty.
Požadovat po zaměstnavatelích zvýšení počtu pracovních pozic na zkrácenou pracovní dobu, právě v období této nízké zaměstnanosti, je ale podle Jabůrkové problematické. Nedostatek pracovní síly se naopak často kompenzuje přesčasy než omezováním pracovní doby.
Přesto lze podle vice-prezidentky SP ČR v aktuální nabídce zaměstnání nalézt pozice na kratší úvazek. „Například strážní, asistentka v administrativě, obsluha strojů v prádelně, hospodyně, pokojská, skladnice, údržbářka, švadlena nebo laborantka. Lze najít i pozice s vysokoškolským vzděláním na zkrácenou pracovní dobu, např. chemik, bioložka, strojírenský technik, technik, elektronik projektant nebo konstruktér,“ upřesnila Jabůrková.
Firmy jsou ale také podle ní ochotny vyjít matkám s dětmi vstříc, aby si je udržely v zaměstnání. Nabízejí jim proto „úpravu pracovní doby, zapojení do vzdělávacích programů, možnost kariérního růstu, různé sociální benefity – například zvláštní dny pracovního volna s náhradou mzdy matkám s malými dětmi. Větší firmy mají i podnikové školky, aby vyzvedávání a docházka dětí byla jednodušší.“
Jabůrková: V současné době, při nedostatku zaměstnanců požadovat po zaměstnavatelích zvýšení počtu pracovních pozic na zkrácenou stanovenou pracovní dobu, je problém, když nedostatek zaměstnanců se vykrývá přesčasovou prací. Ale i tak se v nabídce pracovních příležitostí taková místa nabízejí.
Alternativou může být práce na dohodu. Často se však jedná „o místa s nižší kvalifikací a rovněž bude problém nalézt shodu s bydlištěm uchazečky,“ upozornila na limity této možnosti Jabůrková.
Flexibilní práci formou dohody mimo pracovní poměr (dohody o provedení práce, o pracovní činnosti) ještě v době rodičovské dovolené uplatňuje třeba právě Svaz průmyslu a dopravy ČR.
„Během této doby matky pracují na určitých samostatných úkolech/projektech mimo svou obvyklou pracovní náplň. To jim dává šanci neztrácet svou odbornost, kontakt s kolegy, udržet si i určitou ekonomickou úroveň a v neposlední řadě se věnovat rodině,“ vysvětlila zavedenou praxi vice-prezidentka SP ČR.
„Po návratu z rodičovské dovolené, umožňujeme práci v režimu homeoffice v kombinaci práce na pracovišti a doma, často ještě ve spojení s dočasně zkrácenou stanovenou pracovní dobou,“ dodala.
Na poloviční úvazek pracuje v Česku podle loňských statistik Eurostatu 10 % žen, mužů jen 2,3 %.
Dlouhá rodičovská už nemusí být takový problém
Další hlavní příčina nedostatečného zapojení žen do práce a nerovných platových podmínek se týká pečovatelské povinnosti, ať už o malé dítě, nebo nemocného či staršího příbuzného. Problematická je zvláště mateřská a následně rodičovská dovolená, která je v ČR jednou z nejdelších na světě. Často si ji berou právě ženy než muži, kterých v roce 2015 zůstalo doma s dětmi jen necelá dvě procenta.
Poslední dobou je ale patrné, že ženy nevyužívají celou mateřskou a vrací se do práce dříve.
„V důsledku postupných změn rodičovských příspěvků dochází k jeho rychlejšímu čerpáni, zájem o čerpání pouze do dvou let vzrůstá a naopak případů čerpáni až do čtyř let věku dítěte ubývá. Zejména u žen s vysokoškolským vzděláním se délka pobírání zkracuje,“ upřesnilo aktuální trend MPSV.
Nedostatek cenově dostupných zařízení pro péči o děti
Jak upozornila Komise, nižší zaměstnanost žen se pojí také s nízkou účastní na předškolním vzdělávání, s čím souvisí i vysoké náklady na péči o děti. V roce 2015 navštěvovala necelá tři procenta českých dětí do tří let nějakou formu péče o děti (např. jesle), což je druhý nejnižší podíl v EU. O rok později to bylo o něco víc, 4,7 %.
S podílem 78 % dětí ve věku 3 až 6 let, které navštěvují alespoň jednu hodinu týdně zařízení péče o děti, se řadí Česko na devátou nejnižší příčku v EU.
Podle výše zmíněné studie Kalíškové stojí za těmito čísly způsob státní podpory pro rodiny s dětmi, která se v tuzemsku poskytuje zejména formou daňových úlev a dávek. Podpora formou služeb péče o děti je velmi nízká a představuje 0,57 % HDP. Průměr EU je 1 %.
Dostupná péče o děti v podobě státních či firemních školek nebo fungujících družin je podle Jabůrkové zcela zásadní pro zajištění rovnováhy mezi rodinným a pracovním životem. Podle Kalíškové navíc ovlivní ochotu rodičů mít dítě, což je důležité zejména v době, kdy se společnost potýká s velmi nízkou porodností, která se dnes pohybuje kolem 1,5 dítěte na ženu.
Zvýšení kapacit předškolního vzdělávání by podle studie Kalíškové umožnilo nejen sladit rodinný a pracovní život, ale zvýšilo by také veřejné i domácí rozpočty.
Dětských skupin je čím dál tím víc
Od roku 2020 budou mít české školky povinnost přijmout dvouleté děti, dnes je tato možnost dobrovolná. Komplikací se ale ukazuje nedostatek školek. Jejich doplněk v posledních letech zajišťují tzv. dětské skupiny nebo mikrojesle, které jsou dnes financovány z evropských fondů.
Díky Evropskému sociálnímu fondu (ESF) se v ČR během posledních dvou let vytvořilo 14 tisíc nových míst ve školkách a dětských skupinách.
Takzvané dětské skupiny fungují v Česku od roku 2014. Loni bylo v Česku 300 takových skupin pro necelých 4 tisíce dětí, do současné doby se jejich počet víc jak zdvojnásobil na téměř 700, které nabízejí místo víc jak deseti tisícům dětí.
Přesto to nestačí. Například olomoucká dětská školka Bábetko musí kvůli enormnímu zájmu odmítat až dvě třetiny uchazečů, protože nemá volná místa, vysvětlila serveru EURACTIV ředitelka Veronika Hápová. Permanentně plno hlásí i dětský klub Studnice v Plzni.
„V současné době vytváří dětské skupiny síť kvalitních zařízení, která se vyznačují individuální nabídkou péče pro děti již od jednoho roku věku s nízkým počtem dětí připadajících na jednu kvalifikovanou pečující osobu, ale i vysokou flexibilitou služby pro rodiče,“ upřesnilo aktuální stav ministerstvo práce a sociálních věcí. Dětské skupiny jsou zároveň službou, která může předcházet riziku chudoby rodičů z důvodu mateřství a rodičovství.
Kromě toho, díky nižšímu počtu dětí ve skupinách, kterých musí být maximálně 24, je jejich zřízení poměrně nenáročné, protože nemusí splňovat hygienické normy stanovené pro mateřské školy. Výdaje na zřízení takové skupiny MPSV vypočítalo na půl milionu korun, a stejnou částku zřizovatelé či provozovatelé vydají na roční provoz.
MPSV: V současné době vytváří dětské skupiny síť kvalitních zařízení, která se vyznačují individuální nabídkou péče pro děti již od jednoho roku věku s nízkým počtem dětí připadajících na jednu kvalifikovanou pečující osobu, ale i vysokou flexibilitou služby pro rodiče.
Za nedostatečné však Hápová považuje pozdní čerpání peněz na mzdy nebo malou informovanost o tom, jak se stát dále zamýšlí postavit k této formě péče o děti, která dosud není uznána MŠMT za formální zařízení pro předškolní vzdělávání.
Podle MPSV by bylo dnes převedení dětských skupin pod MŠMT „administrativně, technicky i věcně problematickou variantu.“ Ministerstvo proto nadále plánuje podporovat rozmanitost služeb péče o předškolní děti i zachování jejich kvality a finanční dostupnosti pro rodiče. V současné době se připravuje přechod financování z ESF na národní zdroje.
Kromě toho, z důvodu nízké nezaměstnanosti plánuje MPSV přesun prostředků z Operačního programu Zaměstnanost vyčleněných původně na rovnost žen a mužů nově například na podporu dětských skupin. Tento krok však například Česká ženská lobby považuje za nesprávný, protože může negativně dopadnout například „na rodiče s dětmi, samoživitelky či samoživitele nebo rodiče vracející se na trh práce po návratu z rodičovské,“ uvedla v tiskové zprávě k návrhu ministerstva Hana Stelzerová, ředitelka České ženské lobby.
Mikrojesle jako další alternativa
S podporou ESF byl loni také zahájen projekt tzv. mikrojeslí pro děti od šesti měsíců do čtyř let. Do letoška jich v ČR zahájilo svůj provoz 72, třetina z nich se nachází v menších obcích. Každé takové zařízení veřejné péče má maximálně čtyři děti a poskytuje jim doplňující individuální péči k péči rodinné.
Důležité jsou nejen dětské skupiny a mikrojesle, ale také „systém mateřských škol a tzv. garance místa pro děti v mateřských školách, která umožňuje plánovat návrat na trh práce jak rodičům, tak i zaměstnavatelům,“ vysvětlilo MPSV. Dětské skupiny a mikrojesle však mohou být podle ministerstva flexibilní a jednoduchou alternativou k naplňování dané garance pro děti mladší tří let.