Skip to main content
Genderová rovnost

Historii píšou i ženy, nejen muži. MDŽ ve znamení diskuse.

Česká ženská lobby v pondělí 7. března, v předvečer Mezinárodního dne žen, připravila českou premiéru polského dokumentu Solidarita podle žen.  Promítání filmu následovala debata s režisérkou Martou Dzido a představitelkami českého disentu. Hlavní poselství snímku i diskuse se točily kolem otázky ocenění ženské práce, jak v undergroundu, tak dnes. Akce proběhla ve spolupráci s Francouzským institutem v Kině 35.

Dokument Solidarita podle žen přibližuje osudy polských žen, jež byly součástí vůdčí skupiny stávky v Gdaňských loděnicích v roce 1980, které vedla k založení Solidarity a změně politického režimu v Polsku. Hrdinky vydávaly ilegální noviny a založily rádio, za svou činnost byly vězněny a po roce 1989 zmizely z veřejné sféry. Solidarita se podle autorky filmu pro Poláky stala příběhem „vousatých kovbojů“ v čeleWalesou. „Muži dělali mýtus a patřila jim moc, ženy dělaly práci,“ zkonstatovala Marta Dzido. „Tehdy se bojovalo za lidská práva, teď je čas na ženská práva,“ popsala krok polské společnosti vpřed.

V panelu zasedly socioložka Jiřina Šiklová, ochránkyně lidských práv Anna Šabatová, bohemistka a básnířka Jana Hradílková a předsedkyně českého svazu žen Jana Chržová. Ke srovnání polského a českého zmizení žen z politické scény se vyjádřila ombudsmanka Šabatová, která byla za svou činnost v samizdatu vězněna:  „Reflexe z vyjednávání Občanského fóra by byla velmi podobná.“ Narazila tak na fakt, že u polského kulatého stolu a předání moci v roce 1988 zasedla pouze jedna žena.Jiřina Šiklová přitom zmínila, že žen disidentek bylo procentuálně víc, jen nebyly vidět. „Zatloukaly se před StB i před partnery, kteří by se cítili divně. A bylo to dobře.“ Snižovalo to podle ní šanci na odhalení. Ženy byly většinou těmi, které přepisovaly stenografy a vyměňovaly si je v taškách v dlouhých frontách. I proto pak bylo méně signatářek Charty 77: „Ženy by nejen doma chyběly víc.“ Známá socioložka pak sama působení v politice odmítla, jako frustraci to však nebrala.

Větší zastoupení žen nevidí ani dnes jako nezbytnou nutnost. „Ženy nemají potřebu se protlačovat,“ přitakala Jana Hradílková. Jana Chržová poukázala na vysokou účast žen v politice komunální. „Ženy na malých městech jsou velmi aktivní, směrem nahoru ale žen ubývá.“ Podle Hradílkové, která sama na komunální úrovni působí, viditelnost jejich aktivity jiné ženy povzbuzuje, stále ale podněcuje muže. „Ženy se dnes na politickém poli identifikují se stranami, muži si můžou dovolit vystupovat sami za sebe,“ uvedla ještě Šiklová. „Politika není vším, co drží polistopadovou společnost,“ oponovala Hradílková a vyzdvihla neziskový sektor. Cestu k docenění ženské práce vidí ve změně vnímání žebříčku hodnot a orientaci na tmelící vrstvy společnosti.

Článek napsala Eliška Mainclová, studentka FSV UK.

 

This site is registered on wpml.org as a development site. Switch to a production site key to remove this banner.