Vrátí nás Istanbulská úmluva do středověku? Nebo konečně přestaneme tolerovat domácí násilí?

Placeholder

Vrátí nás Istanbulská úmluva do středověku? Nebo konečně přestaneme tolerovat domácí násilí?

22. 5. 2018

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, tzv. Istanbulská úmluva, je jablkem sváru mezi Českou biskupskou konferencí a Českou ženskou lobby. Kdo má pravdu? Nebo ji mají obě strany?

Napsaly Věra Luptáková a Veronika Sedláčková pro Český rozhlas Plus, 22. 5. 2018

Dokument, který vznikl už v roce 2012, by český parlament měl přijmout do poloviny letošního roku. Vláda v demisi se před pár dny rozhodla úmluvu ratifikovat, což vzbudilo emoce hlavně u České biskupské konference. Biskupové přišli s varováním na možné zasévání nepřátelství mezi muži a ženami. Prospěje, nebo uškodí Istanbulská úmluva naší společnosti?

Nině Novákové vadí už preambule dokumentu, kde se hovoří o historicky daném mocenském sporu mezi muži a ženami. „To je pro mne naprosto nepřijatelné. Jako člověk, který zažil komunismus, tam opravdu cítím vysvětlení na základě třídního boje,“ říká bývalá poslankyně.

Žijeme přece v 21. století a jako bychom se teď vraceli do středověku. „Násilí je nepřijatelné, a to vůči jakékoli lidské bytosti. Mně úplně stačí stávající úmluva o lidských právech a svobodách, už v 80. letech jsme navíc přistoupili i na dohodu, která se týká diskriminace žen. Kdybychom naplno využívali a implementovali všechny mezinárodní dohody a smlouvy, které jsme kdy podepsali, tak nějakou novou vůbec nepotřebujeme,“ dodává Nováková.

Nejvíc ji pak vadí Článek 48, který zmiňuje zákaz alternativních způsobů řešení sporů a vynášení rozsudků v tomto duchu. „Právníci, se kterými jsem to konzultovala, tvrdí, že když bude (nejčastěji) muž obviněn z násilí na ženě nespravedlivě, tak je v procesu hledání spravedlnosti omezen na svých právech,“ myslí si Nováková.

Ředitelka České ženské lobby ale tvrdí, že o nějakém omezení práva obhajoby nemůže být ani řeč.„My se ale aplikací Istanbulské úmluvy nevrátíme do středověku. Naopak. Jdeme směrem lepší a adresnější pomoci jak pro ženy, tak pro muže, kteří se stanou obětí násilí. Cílem je respekt k manželským i partnerským vztahům.“ Když obě strany žijí v násilném vztahu, kdy se jedna strana bojí té druhé, tak už podle Stelzerové není možné, aby prošly mediací.

„Prostě jim to už nepomůže. Ten postup, o kterém mluví i článek 48, je takový, že se jim poskytne bezpečí a pak se komunikuje zvlášť s mužem i se ženou. Zjistí se, v jakém stavu jsou a jestli ještě nemůže dojít k párové terapii. Když už násilí pokročilo natolik, že se vzájemně jeden druhého obávají, musí se s nimi pracovat individuálně. Ale článek 48 Istanbulské úmluvy naopak přináší pomoc násilníkovi, ať už je to muž či žena.“

Podle ředitelky České ženské lobby Stelzerové je úmluva průlomová v tom, že přináší pomoc i násilníkům, na které se tak nebude pohlížet jako na už tak „narozené“, ale jako na svým způsobem oběti společnosti.

"O specificky genderově podmíněném násilí se tak málo ví, že je k obětem, kterých je statisticky daleko víc žen, přistupováno s nedůvěrou. Že si znásilnění vymyslely, nebo že si za mohly samy. To by měla Istanbulská úmluva snad pomalu změnit." Hana Stelzerová