TZ: Domácí násilí za COVID-19

Placeholder

TZ: Domácí násilí za COVID-19

30. 6. 2020

Tisková zpráva ke kvalitativnímu výzkumu, který realizovaly pracovnice Sociologický ústavu Akademie věd ČR a Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy ve spolupráci s organizacemi ROSA, Acorus a proFem:

TZ: Domácí násilí za COVID-19: Když z pasti není úniku (a pomoc funguje jen někdy)

V důsledku nouzového stavu a souvisejících preventivních opatření vzrostl počet incidentů domácího násilí a přirozeně se tak zvýšila poptávka po službách organizací pomáhajících obětem tohoto násilí. Situace také zvýraznila mezery v poskytování pomoci obětem násilí ze strany státních institucí. Ukázal to kvalitativní výzkum realizovaný pracovnicemi Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i. a Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy ve spolupráci s neziskovými organizacemi: ROSA – Centrum pro ženy, z.s., Acorus, z.ú., a proFem – centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí, o.p.s. První fáze sběru dat probíhala od 18. 4. 2020 do 5. 6. 2020 a to formou rozhovorů s oběťmi násilí a sledování vývoje konkrétních anonymizovaných případů. Tato data byla doplněna o rozhovory s pracovnicemi a pracovníky dalších neziskových organizací poskytujících pomoc obětem násilí.

 

Zhoršení situace obětí během Covid-19

Výzkum potvrdil, že fyzické násilí s viditelnými důsledky je pouhou špičkou ledovce domácího násilí. Daleko častěji se totiž jedná o opakující se dlouhodobou kombinaci psychického, fyzického, sexuálního i ekonomického násilí a manipulace. Zejména v období pandemie tak násilné osoby mohly oběť ještě snadněji manipulovat a kontrolovat, a to právě v důsledku omezení pohybu a sociálních kontaktů oběti. Dynamičnost a komplexnost problematiky domácího násilí a zejména různorodé potřeby obětí si vyžadují adekvátní a flexibilní reakci. Ovšem situace spojená s koronavirovou krizí poukázala na dlouhodobě patrné mezery v poskytování pomoci obětem různých forem násilí, a to ze strany státních institucí, zejména policie, soudů a orgánů sociálně právní ochrany dětí. Státní instituce se v prvních dvou týdnech nouzového stavu odmlčely, v dalším období postupně začaly na situaci reagovat, ale jejich aktivita z hlediska potřeb obětí nepokrývala četnost, ani intenzitu zjištěných případů. Navíc instituce v plné míře nevyužívaly ani již zavedených nástrojů pro prevenci a řešení domácího násilí.

 

Přečtěte si celou tiskovou zprávu.