Bylo nad slunce jasné, že videoklip Feminismus není nadávka kolující v posledních dnech po sociálních sítích pod hlavičkou Kongresu žen některé lidi popudí tak, že se o své rozhořčení budou chtít podělit s ostatními. Andree Holopové se to také stalo.

Ve chvíli, kdy se někdo chystá přesvědčovat své čtenáře o svém názoru, potažmo pravdě, a přitom mu oni čtenáři nestojí za to vyhledat a ověřit si základní fakta, pouští se na tenký led a přesvědčivost jeho argumentů zůstane slabá jako kafe z Macdonald’s. Snažit se polemizovat s někým takovým je nejspíš zcela zbytečná věc, jelikož tento typ lidí je tak skálopevně přesvědčen o své pravdě, že protiargumenty neumí nebo nechce vyslechnout, natož se nad nimi zamyslet.

Je ale dobré uvést pár věcí na správnou míru.

Lživá fakta

Tak zaprvé není pravda, že program Dejte (že)nám šanci je hrazen z peněz daňových poplatníků, jak uvádí komentátorka Holopová ve svém blogu Feminismus jako nadávka na stránkách Reflexu. Vůbec není jasné, kde Andrea Holopová přišla na onu závratnou částku 158 milionů korun, a už úplně chybí důkaz, že se jedná o české veřejné prostředky.

Takže způsob argumentace Andrey Holopové připomínající hospodské hudrování: „A to všechno za naše peníze! Jen si to představte!“ selhává hned v prvním odstavci.

Kongres žen je hrazen zahraničními prostředky, například Norskými fondy, které v ČR rozděluje na základě soutěže Open Society Fund, a německou nadací Friedrich Ebert Stiftung. Stačilo se podívat na web Kongresu: http://kongreszen.cz/partneri/

Rovnost na papíře

Na názor, že česká společnost nepotřebuje podobné kampaně snažící se o stejná práva a příležitosti pro obě pohlaví, má Andrea Holopová právo. To jí neupírám. Pokud má však opravdu pocit, že existence „rovného volebního práva“ z dob sufražetek je zárukou rovnosti obou pohlaví před zákonem i v praxi, nelze než konstatovat, že je to nadmíru omezený názor, hodný posměchu, ne vážného zamyšlení.

Napadlo někdy komentátorku Reflexu, že ne vždy, co stojí v zákoně, je uplatňováno v praxi? Podívat se do statistik, které jsou samy o sobě vypovídající? Proč berou české ženy o čtvrtinu nižší plat než muži? Proč má český byznys tak málo žen ve vedení (Kde jsou šéfky, Respekt 22/2015) nebo proč má například česká věda jen 12 procent žen v řídících orgánech, kdežto průměr v Evropě je 36 procent? Je snad rozdíl mezi českými a ostatními evropskými ženami?

Feminismus jako politická příslušnost

Zajímavého úsudku se dočteme již ve třetím odstavci, kdy Holopová vytýká Daniele Drtinové „feministické“ útoky na (chudáka) Romana Jocha během rozhovoru spolu ještě s další feministkou, která Holopové nestála ani za to, aby uvedla její jméno (onou ženou byla Marcela Adamusová).

Chápu tedy správně, že novináři nesmějí mít žádnou hodnotovou orientaci a sympatizovat s feminismem, protože by to bylo jako sympatizovat s politickou stranou? Chtějí-li novináři ty samé příležitosti pro obě pohlaví, stávají se neobjektivními? Dovolím si v tuto chvíli připomenout, že právě kvůli tomuto zvrácenému chápání feminismu se klipFeminismus není nadávka točil.

Vulgárnost klipu je zjevně další věc, která leží Holopové v žaludku. Vulgárních věcí a lidí (včetně našeho pana prezidenta) máme kolem sebe ažaž dnes a denně. Na tom je založen celý vtip klipu, a pokud toto Holopové nedochází, když klip samotný označuje za vulgární, nelze než konstatovat čistě lidově – je mimo mísu.

V jednom s Andreou Holopovou souhlasím – ano, z peněz daňových poplatníků se hradí všelijaké nesmyslné a neefektivní projekty, od předražených silnic, nákupu luxusních aut pro radní a v rozšířeném smyslu až po zaměstnávání nadbytečného počtu euro-úředníků. A je potřeba s tímto nešvarem bojovat, či na to alespoň upozorňovat, byť jen skrze blogování. Bylo by ale dobré si vybrat tu správnou oblast a tam svou kritiku podloženou statistikami a pádnými argumenty mířit a následně předkládat čtenáři.

Ochota myslet zkratkou

Komentář Andrey Holopové, plný výkřiků, floskulí a rádoby silných názorů bez schopnosti čtenáře přesvědčit o jediném z nich, by neobstál ani jako středoškolské slohové cvičení. Nehledě na to, že zde míchá tolik témat najednou, že z toho vzniká obstojný mišmaš, který nemá hlavu ani patu.

Z článku Andrey Holopové čiší neochota se tématikou feminismu zabývat hlouběji, což mě osobně u člověka jejího věku (r. 1991) a s ambicemi vzdělávat se zaráží. Okolí, ve kterém se pohybujeme, nám bezpochyby pomáhá spoluutvářet naše světonázory. Tak to bude určitě i v případě Andrey Holopové, ale čekala bych od někoho tak nadšeného do vzdělání a zapáleného pro věc o dost otevřenější přístup. Nehledě na to, že pokud se označuje za komentátorku, neutrálnější postoj bez snahy za každou cenu bránit své řady (je studentkou VŠ CEVRO INSTITUT, kde Roman Joch učí) by jí také slušel víc.

Holopové nevytýkám jiný názor, byť si upřímně myslím, že jí vůbec nedochází, co je feminismus a co je posláním nadcházejícího Kongresu žen. Holopové vytýkám zkratkovité myšlení, tendenci zjednodušovat, neochotu najít si adekvátní a pravdivé informace a argumenty a jimi své čtenáře přesvědčovat. A také neschopnost dotáhnout své argumenty do konce. Třeba doteď mi není jasné, proč program Dejte (že)nám šanci (tento program, ne kampaň, mimochodem financuje projekty na boj proti domácímu násilí) dělá z žen husy a co je to skutečná žena. Téma na další blog?