Drsné hádky u Jílkové: Šoupnout dvouleté dítě do školky? Řada matek prostě nechce pracovat, tvrdí Klaus mladší. Mnohé tím pořádně naštval

Placeholder

Drsné hádky u Jílkové: Šoupnout dvouleté dítě do školky? Řada matek prostě nechce pracovat, tvrdí Klaus mladší. Mnohé tím pořádně naštval

23. 3. 2018

Praha - Ve čtvrtek se probíralo v pořadu Máte slovo Michaely Jílkové, zda je v pořádku, aby mateřské školy měly za dva roky zákonnou povinnost přijímat dvouleté děti, a zda má stát zajistit rodičům podmínky, aby mohli pracovat, anebo je spíš naopak motivovat k tomu, aby byli s dětmi doma až do tří let. O tom diskutovali předseda školského výboru Poslanecké sněmovny Václav Klaus mladší (ODS), bývalá ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD), ředitelka MŠ v Českých Budějovicích Kamila Finková, dětský psycholog Václav Mertin, Eliška Kodyšová, matka tří děti a představitelka České ženské lobby a ředitelka MŠ a signatářka petice „Dvouleté děti do školky nepatří“ Gabriela Hermannová.

Autor -jaf pro EuroZprávy.cz, 23. března 2018

Paní Jílková se zeptala Václava Klause mladšího, proč se obává, že by dvouleté děti v mateřských školách mohli rozvrátit předškolní vzdělávání. Ten na to odpověděl tak, že je diametrální rozdíl mezi dvouletým a tříletým dítětem, a že se učitelky nebudou moci věnovat starším dětem, protože ty dvouleté, které jsou ještě batolata, zaberou více času.

Paní Valachová vysvětluje, že už za současné doby dvouleté děti do MŠ chodí, a že problém nespočívá v tom, zda je přijímat nebo nepřijímat, nýbrž ve špatných personálních podmínkách, kdy jsou učitelky přetížené tím, že starají o velký počet dětí.

Pan Klaus vysvětluje, že odmítá pouze garanci, nikoli možnost přijetí dvouletých dětí do MŠ, pokud to dotyčné zařízení zvládne. Paní Jílková do toho vstupuje a ptá se paní ředitelky Hermannové, zda rodiče skutečně dávají dětí do MŠ jenom kvůli práci. Ta jí na to odpovídá tím, že téměř čtvrtina rodičů je nezaměstnaných, a že MŠ jsou pro předškolní děti, což jsou děti od tří let, zatímco dvouleté děti se chápou jako batolata.

Paní ředitelka Finková se jí na to ptá, do jaké míry se jedná o matky, které jsou doma s mladším sourozencem, nebo jsou skutečně evidovány na Úřadu práce. Paní ředitelka Hermannová vysvětluje, že se o takové věci zajímat nesmí, a že je klíčové pouze trvalé bydliště rodičů. Do diskuze se dostává téma matek samoživitelek, jejichž děti nemají v rodném listě uvedeného otce. Paní z publika vysvětluje problémy matek, které musí do práce, a nemají možnost dát dítě do MŠ.

Pan Klaus oponuje, že ze zákona mohou být rodiče s dětmi doma až do čtyř let, ale paní z publika mu to vyvrací tím, že důvodem, proč chtějí matky samoživitelky dát děti do MŠ jsou finanční, a zda by dokázal vyžít s třemi tisíci osm set korun. Schylovalo se ke sporu, který paní Jílková ukončila, a zeptala se pana Klause, co tedy mají dělat matky samoživitelky, které nevyjdou s penězi, a mají dvouleté děti, když si nemohou dovolit soukromé jesle.

Paní Valachová vysvětluje, že současná právní úprava je velmi liberální, a že ODS zavedla dvouletou rodičovskou dovolenou, ale neřešila, co se stane, když skončí. Dále vysvětluje, že pan Klaus štve proti sobě a matky a učitelky, aniž by řešil aktuální situaci, kdy mají učitelky ve třídě 28 žáků.

Bývalá ministryně školství si stojí za tím, že povinnost školek přijímat dvouleté děti jim naopak uleví, na což reaguje Roman Sarközi, prezident Pedagogické komory ČR otázkou, co ona ve funkci ministryně udělala pro MŠ, respektive pro učitelky, protože se domnívá, že nic. Paní Valachová na to reaguje tím, že lže, a že jako ministryně dokázala prosadit, aby se ze státního rozpočtu vyčlenilo 35 mld. Kč ročně pro financování škol. Po mírné hádce mezi Sarközim a Valachovou se do diskuze dostal také příslušný zákon, který se stane účinným 1. ledna 2019.
 

Paní Jílková se snaží diskuzi dostat k jádru problému, jímž je špatná sociální situace rodin. Pan Klaus vysvětluje, že se pro dvouleté děti mají zřídit jesle, nikoli nutit MŠ, aby přijímaly děti, které ještě nejsou zralé na dětský kolektiv. Do toho mu vstupuje Jílková se slovy, že to byla právě ODS, kdo zrušil státem garantované jesle.

Do diskuze se dostávají zkušenosti ze zahraničí. Sarközy tvrdí, že většina evropských zemí má garantované místo až od tří let a další polovina nepočítá s žádnou garanci. Slovo získává matka sedmi dětí Magdalena Opletalová, která vysvětluje, že se k dětem musí přistupovat individuálně. Některé děti jsou podle jejího názoru zralé na školku brzy a jiné později. Dále vysvětluje, že garance pro dvouleté de facto znamená garanci pro tříleté z důvodu jiného postavení dětí narozených 31. srpna a 1. září. Děti narozené v září nemají garantované místo ve školce a rodina ze sedmi tisíc skutečně nemůže důstojně vyžít.
 

Slovo získává dětský psycholog Václav Mertin, který tvrdí, že mu záleží na nejlepším zájmu dítěte, a že dvouleté nebo snad roční děti skutečně nejsou připraveny na dětský kolektiv. Podle jeho názoru by stát měl víc podporovat rodinu, a to tak, aby se oba rodiče, matka i otec, starali o své děti, které se pak zase později budou starat o ně, až budou staří. Paní Opletalová s ním vesměs souhlasí, ale zdůrazňuje problém sociálně slabých rodin.

Paní ředitelka Finková vysvětluje, že se jako školské zařízení zaměřují na sociálně slabší skupiny rodičů, kdy je například matka ve výkonu trestu odnětí svobody, nebo studující, a že pro ně vyčlenili speciální třídu. Vysvětlovala také, že děti byly připravené, a že ani nenosily pleny. Paní z publika jí na to oponuje tím, že takové matky byly motivovány, ale že v případě garance motivací ztratí. Dále vysvětluje, že učitelky v MŠ se chtějí starat o starší děti, nikoli o malé děti, které by musely přebalovat.

Paní Hermannová vysvětluje problémy stavebních úprav, které budou muset MŠ uskutečnit, aby mohly přijímat dvouleté děti. Paní Finková jí na to oponuje tím, že její MŠ nic takového podstoupit nemusela. Paní Hermannová vysvětluje, že je velký rozdíl mezi běžnými a specializovanými MŠ.

Slovo získává ředitel Základní a mateřské školy, který tvrdí, že dvouleté děti v MŠ jsou nerealizovatelný populismus. Zdůrazňuje také pedagogicko-psychologické dopady na takových dětech, jejichž zájem má být klíčový. Jako řešení nabízí obnovení jeslí. Paní Finková tvrdí, že její školka je oblíbenější, než jesle, které v její obci, Českých Budějovicích, fungují.

Pan Klaus v diskuzi tvrdí, že spousta matek není sociálně slabých, ale že prostě jenom chtějí pracovat. Následuje slovní přestřelka mezi panem Klausem a paní Valachovou, do níž vstupuje Jílková, která zdůrazňuje problematiku špatného návratu žen po mateřské na trh práce a obecně příjmové nerovnosti mezi muži a ženami.

Paní z publika vysvětluje, že problémem některých zákonů je paušalizace, která nerespektuje individuální potřeby jednotlivých škol, rodin, děti apod.

Do diskuze se dostávají psychologické aspekty dvouletých dětí, které se podle dětského psychologa Mertina chovají jinak i v tom, že si hrají samy, a že nejsou připraveny na kolektivní hry. Také vysvětluje, že by se mělo k rodičovství přistupovat zodpovědněji.

Ke slovu se dostává paní z publika, která vysvětluje problémy dětí, jenž odkládají matky do MŠ, protože pouze chtějí pracovat. Pan Mertin vysvětluje, že z nedomazlených dětí mohou vyrůst problémoví dospívající. 

Po skončení se paní Jílková rozloučila z diváky a oznámila téma příštího týdne, jímž bude uzákonění homosexuálních sňatků.