Co přinese Istanbulská úmluva a k čemu je pojem gender?

Placeholder

Co přinese Istanbulská úmluva a k čemu je pojem gender?

21. 11. 2018

V poslední době se v souvislosti s debatou o Istanbulské úmluvě opakovaně objevuje nepochopení pojmu gender a stačí se k debatám o mazání rozdílů mezi muži a ženami. Jak ale s pojmem gender pracuje Istanbulská úmluva?

Gender je jeden ze základních sociologických pojmů, jehož používání má ve společenských vědách dlouholetou tradici a nejedná se tudíž o nic nového. V současných diskuzích se často zaměňuje pojem gender za pojem pohlaví, což jsou ale termíny, mezi kterými je třeba rozlišovat. Zatímco pohlaví je pojmem odkazujícím k biologické danosti, pojem gender je charakterizován jako to, co je formované společností, jako soubor společensky vytvořených představ a předpokladů ohledně toho, co znamená být ženou a co znamená být mužem. Tato očekávání se pak liší jak napříč historií, tak kulturně. A právě toto vše používáním pojmu gender Istanbulská úmluva zohledňuje.1

Kategorie genderu se tak stává nástrojem, který poukazuje na to, že existují určité společenské rozdílnosti a nerovnosti, jež nejsou důsledkem biologických dispozic, ale ovlivňují je sociálně konstruovaná očekávání, která jsou společensky, historicky a kulturně podmíněná. Jeho zavádění pouze pomáhá tyto rozdílnosti a nerovnosti vysvětlovat a nijak neovlivňuje volbu biologického pohlaví, jak se často odpůrci Úmluvy domnívají. Úmluva používáním pojmu gender zdůrazňuje, že předcházet násilí na ženách je možné pouze ve společnosti, kde nebudou přetrvávat nerovnosti mezi muži a ženami.

Pokud se ptáme, jak může koncept genderu pomoct při odstraňování násilí, je důležité si uvědomit, jaká společenská očekávání se vztahují k chování, vlastnostem a rolím, které naše společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže. Tato očekávání jsou totiž často ovlivněna nejrůznějšími stereotypními představami, které mohou přispívat k akceptování násilí. V naší společnosti se tradičně jedná o předpoklad, že muži mají být aktivní, odvážní, silní a agresivní, zatímco od dívek a žen se očekává pasivita a poslušnost. Tyto předpoklady pak mohou nepřímo vést některé chlapce a muže k násilnějšímu typu chování a ti se pak ve své „mužskosti“ (která je od nich očekávána) mohou utvrzovat právě agresivním jednáním.

Také se ukazuje, že násilní muži často pocházejí z rodin, kde převládalo tradiční rozdělení rolí vycházející ze stereotypní představy, že ženám náleží domácí sféra, zatímco muž je živitelem rodiny[2]. Závažnost tohoto stereotypu tkví v tom, že přispívá k ekonomickým nerovnostem mezi muži a ženami. Pokud pak spolu partneři žijí v násilném vztahu a žena je na svém muži ekonomicky závislá, je pro ni mnohem obtížnější od něj odejít a násilí vzdorovat. I proto se úmluva zasazuje o odstraňování genderových stereotypů, což ale opět nesouvisí se zaváděním nekonečného množství genderových identit, jak někteří mylně tvrdí. Jde jednoduše o snahu vychovávat děti k respektu a vzájemné úctě, předcházet osvojování násilných vzorců a odstranit přetrvávající společenské nerovnosti.

 

Přínosy Istanbulské úmluvy

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí je prvním mezinárodním nástrojem zaměřeným na čtyři hlavní oblasti:

  • prevenci násilí
  • ochranu obětí
  • stíhání agresorů
  • zajištění integrované politiky zahrnující relevantní opatření pro prevenci a potírání násilí

Co v rámci těchto 4 pilířů Úmluva přinese

  • dostatečné množství kvalitních služeb pro oběti násilí, např. telefonní linky pomoci, bezpečné azylové domy
  • vzdělávání odborníků pracujících v pomáhajících profesích
  • školení v přístupu k obětem ze strany policie a zdravotnického personálu
  • efektivní spolupráci institucí a profesí v oblasti stíhání násilí (například policie, soudů, nevládních institucí, zdravotnicích zařízení)
  • motivování médií a společnosti k zaangažovanosti na prevenci násilí (vyvarování se genderovým stereotypům v podobě ponižujícího zobrazování žen, informovanost)
  • informovanost žen zažívajících násilí o tom, že nenesou odpovědnost za toto násilí
  • podporu terapeutických programů pro násilné osoby
  • vyčlenění financí na boj s násilím
  • prevenci násilí – mediální kampaně, výchova a vzdělávání k respektu k lidským právům a rovnosti
  • důraz na jednotný přístup a vytvoření prostoru pro sdílení příkladů dobré praxe v oblasti potírání násilí napříč jednotlivými zeměmi

V Úmluvě tedy nejde jen o trestněprávní rovinu a stíhání pachatelů, ale o komplexní řešení v otázkách násilí, přičemž v řadě výše zmíněných oblastí Česká republika stále zaostává (například chybí specializované azylové domy pro oběti násilí, oběti násilí se často setkávají s bagatelizací a zpochybňováním jejich zkušenosti s násilím apod.).

„Úmluva je standardní lidskoprávní úmluvou. Přispívá nejen k harmonizaci práva smluvních stran, ale i úrovně služeb, prevence a pochopení závažnosti problému.“ (Úřad vlády ČR - Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí: mýty a fakta)

 

[1] Istanbulská úmluva používá tuto definici:  „gender” znamená sociálně ustanovené role, chování, jednání a vlastnosti, které příslušná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže.

[2] Egger, R. (2000). Prevencia násilia páchaného na ženách vo vzťahu k rodovým stereotypom a k rodovo špecifickej výchove − záznam z prednášky. In Aspekt, č. 1, s. 113 – 129.