Mezinárodní den žen 2009

Mezinárodní den žen 2009

8. 3. 2009

Mezinárodní den žen má za sebou dlouhou historii, která se neváže jen k vyprázdněnému obsahu oslav MDŽ před rokem 89.

Symbolika tohoto dne byla (a leckde stále je) v českém kontextu devalvována pompézními oslavami, které diktoval komunistický režim. Mezinárodní den žen ale není vynálezem komunistických pohlavárů, jak je často mylně referováno. Stejně jako jeho cílem a stěžejní náplní nejsou podnikové večírky, karafiáty a láhve s alkoholem. Mezinárodní den žen má všem především připomínat, že ženy mají právo na rovné zacházení a sebeurčení.

Svůj pomyslný začátek má už na přelomu 19. a 20. století, kdy americké ženy aktivně demonstrovaly za zlepšení svých pracovních podmínek. Mezi jejich požadavky patřilo: zkrácení pracovní doby, lepší platy, hlasovací právo a ukončení zaměstnávání dětí. V květnu 1908 vyhlásila na základě těchto protestů socialistická strana poslední únorovou neděli dnem oslav amerického Národního dne žen. O dva roky později navrhla na Mezinárodní ženské konferenci v Kodani Klara Zetkin, zástupkyně německých socialistek, aby Den žen nabyl mezinárodního charakteru. Návrh byl přijat a bylo rozhodnuto, že bude slaven na počest hnutí za ženská lidská práva (včetně volebního práva žen). Ačkoli pro Mezinárodní den žen prozatím nebylo vybráno žádné konkrétní datum, již rok poté se Mezinárodní den žen slavil v Rakousku, Dánsku, Německu a Švýcarsku. Den oslav se lišil podle kontextu, spojovaly jej však demonstrace žen a jejich požadavky na volební právo a konec diskriminace v zaměstnání. V roce 1917 přerostly ženské nepokoje proti válce a bídě v Petrohradě v únorovou revoluci (podle gregoriánského kalendáře se jednalo o březen) a abdikaci cara. V roce 1960 se v rámci oslav 50. výročí MDŽ setkalo na konferenci v Kodani 729 delegátek ze 73 zemí a přijaly deklaraci o podpoře politických, ekonomických a sociálních práv žen. Teprve v roce 1975 uznala OSN oficiálně MDŽ – a poté i mnohé národní vlády.

Mezinárodní den žen je každoročně výrazně připomínán v Evropské unii – letos se například konaly semináře v souvislosti s volbami do Evropského parlamentu. Hlavním tématem byla tedy politická participace žen. Avšak mnohá z témat, která spojila ženy před více než sto lety, jsou aktuální i dnes. Ať už se jedná o přístup k zaměstnání, odměňování, přístup k rozhodovacím pozicím nebo násilí na ženách atd. V některých zemích (např. v Indii, Argentině, Afghánistánu, Kongu či i v Íránu) se podle Kateřiny Jonášové (článek Ženský protestsong, 2007) „se ženy k MDŽ obracejí jako k možnosti upozornit na své palčivosti s intenzivní silou. Protože solidární provázanost protestů jim dodává odvahu i váhu”. Mezinárodní den žen, který byl v českém kontextu po roce 1989 až do roku 2003 vytěsněn z kalendářů i obecného povědomí, má tedy smysl slavit a připomínat i dnes. I proto, abychom si uvědomili, že některá naše práva, která pokládáme za odvěká a přirozená, musela být v minulosti tvrdě vybojována a že naše společnost musí urazit ještě dlouhý kus cesty k rovnoprávnému postavení žen a mužů.

Česká ženská lobby soustavně upozorňuje veřejnost i politiky na tyto případy přetrvávající diskriminace. V roce 2009 uspořádala k této příležitosti kulatý stůl s názvem „Dětská svědectví násilí“, který proběhl 5. března 2009 v prostorách Parlamentu ČR.