Istanbulská úmluva a vývoj situace v České republice

Istanbulská úmluva a vývoj situace v České republice

10. 5. 2018

Česká republika je jednou z posledních zemí EU, která doposud neratifikovala Istanbulskou úmluvu. Co je příčinou a jak se celá situace u nás doposud vyvíjela?

Istanbulská úmluva

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, tzv. Istanbulská úmluva, je prvním mezinárodním právně závazným nástrojem zaměřeným na prevenci násilíochranu obětí, stíhání agresorů a zajištění integrované politiky zahrnující všechna relevantní opatření směřující k prevenci a potírání forem násilí spadajících do působnosti této úmluvy.

Úmluva považuje násilí na ženách za závažné porušení lidských práv a formu diskriminace a jejím cílem je nulová tolerance k genderově podmíněnému násilí. Zahrnuje všechny druhy násilí vůči ženám a navíc zavádí definici trestných činů, které doposud v právním systému neexistovaly (např. nucené sterilizace či potraty,  mrzačení ženských pohlavních orgánů či vynucené sňatky). Aby bylo násilí na ženách opravdu odstraněno, vyžaduje Úmluva po státech, aby byly aktivní na poli prevence násilí na ženách, zajistily skutečně fungující ochranu obětem násilí, aby trestné činy byly důsledně stíhány a aby bylo monitorováno faktické naplňování Úmluvy.

Istanbulská úmluva a vývoj situace v ČR

Úmluva byla přijata 7. 4. 2011 Výborem ministrů Rady Evropy a k podpisům byla otevřena 11. 5. 2011 v Istanbulu (odtud “Istanbulská úmluva”). V platnost vstoupila po ratifikaci prvními deseti státy dne 1. srpna 2014. Informace o tom, které státy k dnešnímu dni Istanbulskou úmluvu ratifikovaly a které ji zatím jen podepsaly (mezi nimi i Česká republika), naleznete zde

V České republice došlo ke schválení návrhu na sjednání Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí až dne 8. 2. 2016 a ČR nakonec úmluvu podepsala jako jeden z posledních států EU, 12. května 2016K ratifikaci dokumentu u nás ale stále ještě nedošlo.

Důvodů, proč Česká republika přistoupila k podpisu Istanbulské úmluvy jako jedna z posledních zemí EU a dosud ji neratifikovala, je více. Odpor k jejímu schválení a podpisu vyjadřovali zejména politici KDU-ČSL. Proti přijetí aktivně vystupoval (a stále vystupuje) Pavel Bělobrádek či Marian Jurečka (viz například zde nebo zde), podle kterých dokument obsahuje prvky “genderové ideologie” a ohrožuje tradiční pojetí rodiny. Odklady podpisu souvisely ale i s dalšími výhradami -  např. výhradami Ministerstva vnitra k některým ustanovením týkajícím se ochrany migrantek či Ministerstva zdravotnictví ve vztahu k části týkající se nucené sterilizace (znepokojovala je otázka „informovaného souhlasu“ a možných soudních sporů).

Podpis úmluvy naopak v České republice podporoval bývalý ministr pro lidská práva a legislativu Jiří Dienstbier a přijetí a ratifikaci úmluvy se dlouhodobě věnuje i Česká ženská lobby a další organizace hájící práva žen včetně těch, které s oběťmi násilí přímo pracují (např. ProFemRosa, v roce 2014 také KOORDONA). Významnou společnou kampaní  byla v této souvislosti kampaň #ZaIstanbul nebo kampaň “Stop násilí na ženách” , v rámci které žádalo sedm organizací hájících práva žen (Amnesty International, Česká ženská lobbyČeský svaz ženProfemRosaEAPN Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty v ČR) českou vládu o bezodkladné přijetí úmluvy, a především konkrétních opatření, která pomohou ochránit oběti násilí.

ČR nakonec Istanbulskou úmluvu podepsala a podle původního plánu měl být dokument předložen k ratifikaci do poloviny roku 2018, což se ovšem nestalo. Současný předseda vlády ČR Andrej Babiš se sice vyjádřil, že úmluvu ratifikuje, ale stále se ozývají hlasy, které proti její ratifikaci brojí.

Negativně se k celé věci staví opět KDU-ČSL (viz například zde zde), nesouhlasně se vyjádřil například český europoslanec Tomáš Zdechovský (více informací zde). Proti Istanbulské úmluvě nedávno vznikla rovněž petice, která požaduje, aby současná vláda po vzoru Slovenska dokument odmítla ratifikovat.

Ratifikace tohoto dokumentu je přitom významným krokem, kterým by dala Vláda ČR najevo, že genderovou rovnost a téma násilí na ženách bere vážně. Znějící kritické hlasy, které proti ratifikaci vystupují, tak svědčí o podceňování významu Istanbulské úmluvy pro zlepšení situace ve společnosti a o hlubokém nepochopení celého tématu.