Česká společnost patří ve vztahu k ženám mezi nejkonzervativnější v Evropě, soudí socioložka a vedoucí Kongresu žen ČR Marcela Linková. Proto otázka ženských kvót je vnímána spíše negativně. „V diskuzích o kvótách a o tom, že jejich zavedení povede ke zhoršení kvality, žalostně málo zaznívá, že my si tu kvalitu teď sami zhoršujeme tím, že nejsme schopni nebo ochotni vytáhnout do pozic šikovné, chytré a silné ženy,“ říká.
E15: Vedete iniciativu Kongres žen. Co je jejím cílem, jak vůbec vznikla?
O Kongresu žen jsme začali uvažovat na jaře roku 2012. Vychází z konceptu, který vznikl v Polsku, kde je Kongres žen velmi úspěšnou politickou iniciativou, již se daří ovlivňovat veřejné dění. Cílem českého kongresu bylo vytvořit prostor, kde bychom diskutovali o tématech důležitých pro všechny ženy v české společnosti – při vědomí toho, že mezi různými skupinami žen existují velké rozdíly. Kongres měl vytvořit prostor, kde by ženy mohly získávat sebevědomí, zkušenosti, kontakty a zároveň kde by se vytvářel konsenzus nad tím, co je potřeba v české společnosti řešit a jak.
E15: Takže popud přišel z neziskového sektoru?
Z neziskového a akademického.
E15: Financujete se hlavně z grantů?
První kongres se dělal dost na koleně, klíčovou roli sehrálo Fórum 50 %. Pomohly nám nadace Heinrich-Boll-Stiftung a Friedrich-Ebert-Stiftung a také ambasády, zejména severské i americká, podpořil nás program Diversitas České spořitelny. Pro druhý kongres jsme se rozhodli, že musíme zabezpečit finance i jinak. Jsme partnerskou organizací projektu Hájíme práva žen, který získala Česká ženská lobby z takzvaných norských fondů. Díky projektu máme jádrové financování, ale hledáme i další zdroje. Máme štěstí, že nás opět podpoří nadace Friedrich-Ebert-Stiftung, a jednáme s ambasádami. Do budoucna doufáme, že se do financování zapojí i členové a členky Klubu Kongresu žen.
E15: Kromě setkávací platformy, co je cílem Kongresu žen?
Máme ambici ovlivňovat veřejný prostor v Česku. Z prvního kongresu, který byl zaměřen na trh práce, vzešla doporučení pro vládu a zaměstnavatele. Pro předchozí vládu ale téma rovnosti neexistovalo, i to je částečně důvod, proč se návrhy opatření nepodařilo prosadit. Letos jsou tématem ženy v médiích a z kongresu opět vzejdou doporučení jak pro vládu a ministerstva, tak pro veřejnoprávní i soukromá média. Chtěli bychom formulovat určité desatero a to pak dále prosazovat.
Marcela Linková: Ve všech indikátorech týkajících se genderové rovnosti je Česká republika hluboko pod průměrem Evropské unie
E15: Jak vypadá nyní v Česku scéna iniciativ pro ženské otázky?
Česká ženská lobby zastřešuje hlavní neziskové a akademické organizace prosazující genderovou rovnost. Jednou z velice aktivních je Fórum 50 %, které se věnuje nízkému zastoupení žen v politice. Důležitá je skupina, která se zaměřuje na porodnictví a podmínky pro přirozený porod. Je zde tendence téma zužovat na problematiku domácích porodů, problém je ale mnohem širší. Aktivní jsou organizace zabývající se násilím na ženách a domácím násilím.
Já pracuji v organizaci, která se věnuje problematice postavení žen ve vědě. Klíčová témata jsou tedy nízké zastoupení žen ve veřejném životě a politice, trh práce a kombinace práce a rodiny, domácí násilí, porody a v poslední době s krizí také otázka ženské chudoby, situace seniorek a samoživitelek.
E15: V poslední době se hodně diskutuje o kvótách. Jak se k této otázce staví ženské organizace?
Česká ženská lobby opatření směřující k vyrovnanému zastoupení žen a mužů v rozhodovacích pozicích podporuje, vždy je to ale otázka konkrétní oblasti. Politika stojí na principu zastupitelské demokracie, pro kvóty je zde snazší argumentovat čistě na základě rovného zastoupení. Jiná je situace v ekonomice, kde je úhelným kamenem ekonomický růst. Ukazuje se ale, že firmy s vyšším zastoupením žen ve vedení mají lepší ekonomický výkon a lépe prošly krizí.
Vědecké prostředí zase stojí na principu vědecké kvality, i zde se ukazuje, že různorodé týmy jsou kreativnější a že tato tvořivost pomáhá vytvářet vědecké poznatky a řešení, která odpovídají na potřeby celé společnosti. I věda potřebuje rozmanitost, protože stojíme před obrovskými výzvami typu stárnutí, fungování ekonomiky, změna klimatu, potravinová bezpečnost, energetická náročnost, na které není možné se dívat jen jedním úhlem pohledu.
E15: Za jak dlouho je reálné, aby se v českém prostředí kvóty prosadily? V hodně zemích EU již existují, v Německu byly nedávno odsouhlaseny kvóty i do vedení soukromých firem.
Určitě se to bude lišit v různých oblastech. Myslím, že nazrál čas na kvóty pro zastoupení žen na kandidátních listinách a v politice obecně. Výzkumy veřejného mínění ukazují, že zde mají kvóty podporu. V diskuzích o kvótách a o tom, že jejich zavedení povede ke zhoršení kvality, zde žalostně málo zaznívá to, že my si tu kvalitu teď sami zhoršujeme tím, že nejsme schopni nebo ochotni do těch pozic vytáhnout šikovné, chytré a silné ženy. Kvůli předsudkům plýtváme talenty.
E15: Jak vnímá ženské kvóty česká společnost? Spíše je slyšet odsudky, často i od některých žen. Používají se argumenty, že kvóty urážejí schopné ženy a podobně. Čím to je?
Je to dáno konzervativností české společnosti, a nutno podotknout zvláště mužské části. V Sociologickém ústavu AV ČR proběhl před několika lety výzkum, který zkoumal vývoj názorů na různá témata, jako je dělba rolí v rodině, životní cíle, uplatnění. Ukázalo se, že muži jsou spíše konzervativní a jejich názory se příliš nevyvíjí, zatímco ženy směřují postupně k liberalizaci, k názorovému středu.
Daleko od nás jsou samozřejmě severské země. Je to zvláštní, kvóty existují v různých oblastech a nevzbuzují takové vášně. Třeba u dělby prostředků z evropského rozpočtu se často přihlíží k regionální proporcionalitě, u některých oblastí se sleduje věk. Když dojde na poměrné zastoupení mužů a žen, je kontroverze velice silná. Myslím, že jde také jednoduše o moc.
E15: Čekala bych, že konzervativnost bude hodně spojena s náboženstvím a Česko je přitom velmi ateistická společnost.
Ano. Máme zde zvláštní mix liberálních a konzervativních postojů. Ve všech indikátorech týkajících se genderové rovnosti jsme v každém případě hluboko pod průměrem EU. Země, které byly dříve konzervativní, jako Německo či Rakousko, nastoupily v posledních deseti patnácti letech na cestu podpory genderové rovnosti – do té míry, že Rakousko má třeba kvóty na zastoupení žen v profesorských sborech.
Nejdále v Evropě jsou severské země, které i ekonomicky dobře prosperují. Pak máme země, které se vydaly na cestu genderové rovnosti až nedávno, jako zmíněné Německo, Rakousko či Portugalsko a Španělsko, které vycházely ze stejně nebo podobně špatné pozice jako Česko, ale udělaly rychlý posun. Pak jsou země východní, postsocialistické, kde se situace moc nelepší, v některých ohledech se dokonce zhoršuje.
E15: Čím to je? V Česku ženy byly součástí trhu práce již od padesátých let, na Západě až výrazně později. Jak to, že jsme nyní pozadu?
Nálada po roce 1989 se velmi rychle otočila konzervativním směrem. Když si vzpomeneme na první polovinu devadesátých let, přední ekonomové včetně Václava Klause prosazovali názor, že se ženy mají vrátit do domácnosti, že jim máme umožnit v uvozovkách skutečnou volbu, protože za komunismu neměly volbu nepracovat, zatímco nyní ji budou mít. Samozřejmě že se tím řešila také nezaměstnanost.
Zároveň tehdy došlo k dramatickému propadu porodnosti, zavíraly se školky a skoro vymizely jesle. Prosazoval se názor, že jesle jsou extrémně škodlivé, že jediný správný model péče je, když je matka na plný úvazek doma až do tří let dítěte. Toto vše vedlo k tomu, že ženy byly vytlačeny z trhu práce v době, kdy mají malé děti. Rozdíl mezi zaměstnaností žen s malými dětmi do šesti let a bezdětnými ženami je v ČR jeden z nejvyšších v Evropě.
E15: Ještě ke kvótám, co je jejich největší výhoda? Že se vývoj směrem k rovnoprávnosti zrychlí?
Studie dvou ekonomů z roku 2012 ukazuje, že kvóty nejenže nevedou ke zhoršení kvality, ony kvalitu zvyšují. Víte proč? Protože díky nim je do soutěže ochotno hlásit se mnohem vyšší procento žen včetně těch nejlepších, protože mají pocit, že mají šanci uspět, že se s nimi počítá.
E15: Vy se zabýváte ženami ve vědě. Co se v této oblasti nejvíce řeší?
Je to podobné jako ve většině profesí: mizivé zastoupení žen v rozhodovacích pozicích, v posledních letech se řeší genderové předsudky v hodnocení vědecké práce. Dnes máme výzkumy, které ukazují, že pokud máme stejný projekt a stejný životopis a jeden je podepsán mužským jménem a druhý ženským jménem, systematicky je hodnocen lépe ten mužský. Dělají to muži i ženy, předsudky máme všichni. A protože se věda proměnila tak, že je v ní dnes mnohem více prvků soutěže a hodnocení, nevědomé předsudky jsou velký problém.
Ukazuje se také, že historicky výzkum nemocí, kterými více trpí muži, měl vyšší financování než onemocnění žen. Nebo že se klinické testy a testy na zvířatech dělaly na samcích a mužích, ale výsledky se pak aplikovaly i na ženy, což vedlo k poškození i k úmrtí. Nyní některé zahraniční grantové agentury trvají na tom, že testy musejí probíhat také na samicích a ženách, dokonce se musí specifikovat pohlaví buňky. Týká se to ale i vývoje technologií.
Bezpečnostní pásy v autech byly navrženy hlavně pro muže. K čemu to vedlo? Když bourá těhotná žena, plod nepřežije, a to i při nízkých rychlostech. Řešení bezpečnostních pásů a sedaček se proto muselo změnit. Totéž třeba pilotní kabiny, prostě se nepočítalo s tím, že by letadlo mohla pilotovat žena.
E15: Zmínila jste i předsudky na straně žen. Často je i od velmi úspěšných žen slyšet vyjádření typu já nejsem feministka, nesouhlasím s kvótami a podobně. Má boj za rovnost žen tak nízkou prestiž, že se i ony bojí, aby neztratily tu svou?
Je pravda, že ženy se často negativně vymezují proti feminismu, stejně jako muži. Částečně je to možná z neznalosti, částečně je to určitě z obav, že přijde negativní reakce. Není to o tom, že by s projevy sexismu souhlasilo tolik žen a mužů, ale o tom, že když se ozvou, přijde posměch a kritika. To, že se člověk pere za ženská práva, není nic, za co získá body.
E15: Co je největším problémem české společnosti ve vztahu k ženské otázce?
Myslím, že je to důstojnost a respekt. To se pak projevuje v řadě situací. Existuje neuvěřitelná míra sexismu v reklamách a zobrazování žen obecně, to se pojí s domácím násilím, postoji ke znásilnění, odráží se to i v tom, jak je se ženami zacházeno v českých porodnicích, kde je nedostatečný respekt k tělesné i psychické integritě žen alarmující.
E15: Často je od odpůrců většího zastoupení žen ve vedení institucí slyšet názor, že chybějí ženské kádry…
Slyšela jsem jednou bonmot, že rovnost nastane, až bude ve vedoucích pozicích tolik neschopných žen, jako je tam neschopných mužů. My aplikujeme dvojí standard na to, jaké nároky musejí muži a ženy splňovat, aby mohli postoupit do vedoucích pozic. Máme také dvojí standard na to, jak posuzujeme ambice, sebevědomí a zaměření na úspěch u žen a mužů. Zatímco u mužů si těchto vlastností ceníme, ženy jsou za ně často trestány, jsou vnímány negativně, nejsou oblíbené v kolektivu. Nemyslím si tedy, že by chyběly „kádry“. Vidět schopné ženy a podporovat je jsme se prostě jen jako společnost pořád ještě nenaučili.