Potřebujeme genderové kvóty pro dozorčí rady?
Jaké jsou jiné možnosti pro vyrovnání genderových nerovností?
„V České republice ženy tvoří méně než čtvrtinu dozorčích rad a představenstev, přestože představují více než polovinu vysokoškolsky vzdělané pracovní síly,“ otevřela Věra Jourová čtvrteční debatu na téma genderových kvót.
Dne 26. března 2015 ji uspořádal think-tank Evropské hodnoty ve spolupráci s Informační kanceláří Evropského parlamentu v České republice. Obhajovat zavedení kvót přijely náměstkyně ministryně práce pro rodinnou a sociální politiku Zuzana Jentschke Stöcklová a ředitelka Fóra 50 % Jana Smiggels Kavková. Proti nim zasedli místopředseda vlády Pavel Bělobrádek a bývalá poslankyně a garantka sociálních témat v ODS Lenka Kohoutová. Do diskuze přispěly i komisařka Věra Jourová a europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD) a Michaela Šojdrová (KDU-ČSL), které se sice neúčastnily přímo, ale natočily pro přítomné diváky video-komentář. Debatu moderoval zástupce ředitele think-tanku Evropské hodnoty Jakub Janda.
Úvodem paní komisařka apelovala na zaměstnavatele, aby užívali transparentních kritérií při přijímání do zaměstnání, a aby si uvědomili, že rozmanitý management může přinést mnoho výhod. Připomenula také cíl Evropské komise, která by chtěla do roku 2020 v dozorčích radách firem kótovaných na burze 40 % žen.
Europoslankyně za ČSSD Olga Sehnalová se připojila s nutností vyrovnat platy a důchody žen a zavést dostatek mateřských školek, které by ženám pomohly se v životě rozhodovat skutečně svobodně. Europoslankyně za KDU-ČSL Michaela Šojdrová zdůraznila zejména potřebu zrovnoprávnit zastoupení žen v politice, kde o sobě pak mohou samy rozhodovat. Komisi doporučila, aby se zabývala více motivací soukromých firem zaměstnávat ženy, než jejich restrikcí.
Po krátkém přivítání všech přítomných ředitelem think-tanku Evropské hodnoty Radkem Hokovským se ujala svého úvodního slova Zuzana Jentschke Stöcklová a upozornila na neschopnost státu i soukromých firem využívat ženský potenciál. Zároveň zmínila, že kvóty byly zavedeny například pro české úředníky při našem vstupu do institucí Evropské unie, a tudíž by nás tento prostředek neměl znepokojovat. Není podle ní přijatelné, aby politici, kteří jsou z 80 % muži, rozhodovali o 50 % ženské populace.
Lenka Kohoutová (ODS), jakožto odpůrkyně kvót, oponovala s názorem, že ženy nepotřebují berličku, aby se dostaly do vysokých pozic. Rozhodovat by podle ní mělo vzdělání a životní zkušenosti, nikoliv pohlaví, a to jak v soukromých firmách, tak ve veřejném sektoru, kde by jakékoliv kvóty narušily svobodnou soutěž. O svých zákonodárcích či zákonodárkyních může volič vždy rozhodnout svými preferenčními hlasy.
Jana Smiggels Kavková naopak tvrdila, že vyvážené zastoupení žen v politice je naplněním pasivního volebního práva, a přijde jí nanejvýše přirozené, aby se poměr pohlaví ve společnosti odrážel i v politice.
Podle Pavla Bělobrádka (KDU-ČSL) informace o 60 % vysokoškolaček nemá dostatečnou vypovídací hodnotu, jde totiž zejména o to, jaký druh vzdělání skutečně mají. Jakožto opačný příklad nedostatečné reprezentace uvedl absolutní feminizaci v mateřských a základních školách, která nicméně také není chybou žen. Za potřebnější považuje pomoc obětem domácího násilí a zavádění komfortnějších podmínek pro pracující matky. Zavádění kvót pro soukromé firmy zásadně odmítnul.
Možnosti reagovat využila nejdříve Jana Smiggels Kavková s tím, že převaha žen je i na oborech jako je právo a ekonomie, ne pouze v humanitním zaměření. Pan místopředseda Bělobrádek (KDU-ČSL) si nicméně nemyslí, že ekonomická či právnická škola člověka musí nutně připravit na manažerskou funkci. Dále znovu zdůraznil slova Lenky Kohoutové, že možnost voličů rozhodovat o počtu mužů a žen v politice je elementárním principem demokracie. Za příklad pak dal svou stranu, ve které je nadpoloviční většina žen, a přesto je problém přesvědčit je ke kandidatuře.V soukromých firmách si pak neumí představit ani povinnost majitelů zavádět transparentní kritéria výběrových řízení. Oproti tomu uznal nutnost proaktivně řešit šikanování žen v důchodovém systému, kde jsou finančně potrestány za dobu strávenou péčí o děti. Na otázku Zuzany Jentschke Stöcklové ohledně důvodu vstupu žen do jeho strany, pokud nechtějí kandidovat, odpověděl svou domněnkou, že jsou pravděpodobně spokojené s jiným přispěním než využitím pasivního volebního práva.
Zuzana Jentschke Stöcklová vyjádřila své přesvědčení, že začít by se mělo u státních firem, ministerstev, krajských a obecních zastupitelstev. Za příklad dala ministerstvo práce, na kterém působí. Svobodným právem voličů se situace podle ní nevyřeší, musí se více pracovat na tom, aby si na kandidátkách měli voliči z čeho vybírat. Jana Smiggels Kavková ji doplnila s tím, že ženy, které kandidují, jsou často až na posledních místech kandidátek, a například v senátních volbách existuje několik obvodů, ve kterých kandidují pouze muži.
Za slova pana místopředsedy o narušení demokracie se postavila Lenka Kohoutová (ODS). Připomenula možnost žen založit nové, vlastní politické strany. Proces zavádění kvót by podle ní mohl skončit například i povinným vyrovnaným poměrem levicových a pravicových poslanců ve sněmovně. Nedostatečnou ženskou politickou reprezentaci pak označila za umělý problém, který zastiňuje mnohem vážnější záležitosti, jako je nevyrovnanost platů žen a mužů nebo špatné možnosti pro sladění rodinného a profesního života. Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL) jí dal za pravdu a dále pokračoval s tím, že ženám skutečně nikdo v politické angažovanosti nebrání, nepřipadá ale v úvahu odmítat kvalifikované pracovníky na určitých pozicích jen proto, že jsou muži. Chyba pak podle něj tkví částečně i v nespravedlivém volebním systému, který neumožňuje z některých krajů získávat poslance, a často právě i poslankyně.
Jako všeobecně problematické popsala Jana Smiggels Kavková politické strany všeobecně, jelikož politika byla od pradávna doménou mužů a vyhovuje tak více jejich životní dráze. Uvítala by, kdyby strany ženám pomohly prosadit se například poskytováním hlídání nebo svoláváním schůzek ve vhodnější časy. Dále uvedla výzkum sociologického ústavu, podle jehož výsledků 59 % lidí vnímá zastoupení žen v politice jako nedostatečné, a problém tedy umělý být nemůže. Rozdíly panují pouze v názorech, jakými prostředky je třeba situaci vyřešit. Lenka Kohoutová (ODS) souhlasila, že na nástrojích je problematické se shodnout, a znovu zdůraznila svůj názor, že kvóty nejsou tím správným. Mnohem více hrdá je navíc na to, že Česká republika patří do první desítky v nejnižší nezaměstnanosti.
Přítomné publikum ve velkém využilo výzvy zapojit se do debaty svými podnětnými dotazy i komentáři. Jako první zazněla domněnka, že ženám v současné situaci chybí sebevědomí a průbojnost, a postupné zavedení genderových kvót by jim dodalo větší šanci prosadit se ve vrcholných pozicích. Na to zareagovala Lenka Kohoutová (ODS) s tím, že na svou pozici se dostala i bez takovéto pomoci, a dosazování žen do funkcí, pro které nemají patřičné vlastnosti, nikam nepovede.
Následující divák vyjádřil souhlas s tím, že kvóty v politickém prostředí by mohly být útokem na demokracii, a vyjádřil zvědavost nad druhem kvót, které by mohly být zavedeny příště. Připomenul také slova Lenky Kohoutové (ODS), že ženy mají možnost založit vlastní politické strany, pokud se ve stávajících necítí spokojené. Odpovědi se ujala Jana Smiggels Kavková, která dotaz označila za mírně demagogický. Zastala se práva žen být v politice rovnoměrně zastupovány i v existujících uskupeních. I ženy mezi sebou mají rozdílné politické názory, proto zakládání stran tvořených pouze ženami není řešením problému.
Moderátor diskuze Jakub Janda se vložil do diskuze s otázkou na Janu Smiggels Kavkovou, proč je tak důležité genderové kritérium, a nikoliv například věkové. Ta připomněla některá pozitivní opatření zavádějící kvóty i na základě jiných kritérií, například ve vzdělávacím systému USA. Důležitost genderové vyváženosti vysvětlila tak, že společnost je, co se pohlaví týče, rozdělená půl na půl, přičemž ženy a muži se dají považovat za jiné sociální skupiny, a kvóty zaváděné všude po světě bývají nejčastěji genderové. Lenka Kohoutová (ODS) se ohradila s připomínkou, že u nás žije 11 % lidí se zdravotním postižením, kteří o kvóty pro jakékoliv zastoupení nežádají. Paní Kavková však nesouhlasila, jelikož ve velkých firmách určitá kvóta pro zdravotně postižené osoby existuje. Zuzana Jentschke Stöcklová dodala, že například v ČSSD existuje kvóta pro lidi mladší 30 let, a je nesmírně prospěšná. Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL) nakonec ještě poznamenal, že přestože KDU-ČSL nikdy nepodporovala kvóty, průměrný věk jejího předsednictví se pohybuje okolo 40 let a on sám byl zvolen předsedou strany ve 33 letech.
Další dotaz patřil zejména diskutujícím podporujícím kvóty, a to zda by podobné opatření mělo být zavedeno v soukromých firmách, a zasahovat tak podnikatelům do jejich vedení, a dále třeba i ve školství, kde je naopak velké zastoupení žen. Jana Smiggels Kavková podporuje směrnici Evropské komise pro zastoupení v dozorčích radách firem kótovaných na burze, která se konkrétně u nás týká zhruba 10–15 firem. Stát podle ní do jejich fungování částečně tak jako tak zasahovat musí. Ve školství je dle jejích slov široká feminizace rozhodně negativním jevem, jelikož dětem chybí mužské vzory, nicméně místo kvót by zde považovala za lepší řešení zvýšení platů. Zuzana Jentschke Stöcklová dodala, že na pozicích ředitelů škol opět převažuje mužská část populace.
Jednu z přítomných návštěvnic zarazil argument, že ženám nikdo nebrání v kandidatuře. Bariéry jsou podle ní daleko subtilnější a kořeny mají už ve výchově a také v nedostatku vzorů. Kvóty by podle ní byly dobrým prostředkem pro jejich překonání. Lenka Kohoutová (ODS) souhlasila, ale prostředky by zvolila jiné, nikoliv zákonná opatření v podobě kvót. I další hlasy z publika se přidaly k názoru, že problém začíná už ve výchově. Nedostatečná reprezentace v politice podle nich neznamená, že jsou ženy méně schopné, pouze mají zakořeněno přesvědčení, že na vyšší funkce nestačí. Jiná zástupkyně z publika zase naopak pociťuje kvótové opatření vůči ženám jako negativní. Ženy by dle jejích slov měly být schopny se samy prosadit, kde potřebují.
Ve svém závěrečném vystoupení měl každý z diskutujících uvést tři konkrétní věci, které by mohly napomoci větší účasti žen v politice. Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL) zopakoval podporu skloubení rodinného a profesního života a dále zmínil důsledné provádění primárních voleb a povzbuzování žen k politické angažovanosti. Jana Smiggels Kavková by chtěla schválit zipový zákon o kandidátních listinách, uzpůsobit možnosti žen angažovat se v politických stranách a dále podporovat mentoring, síťování a vzdělávání žen. Lenka Kohoutová (ODS) souhlasila se slovy Pavla Bělobrádka a na rozdíl od paní Kavkové by považovala za užitečnější ukončení legislativního procesu zipového zákona. Zuzana Jentschke Stöcklová je silně přesvědčená o prospěšnosti zavedení kvót, lepší nástroj zatím podle ní vynalezen nebyl. Slaďování kariéry a rodinného života je podle ní důležité u žen i mužů, stejně jako jejich rovnocenná šance využít své zkušenosti a vzdělání při práci, kterou si sami přejí vykonávat.